VÁHA 1996

termín   7.- 14. 9. 1996

Účastníci : Laďa Drda, Pavel Matoušek, Olda Matela, Lumír Kadlas, Pavel Frydrych, Jiří Stavinoha, Radek Kubík, Jiří Kasperlík, Jiří Šťastný

 

            Na Váhu jezdím asi od roku 1972. Termín se za ta léta také moc nemění. Je to pravidelně na přelomu léta a podzimu, v září. Původě byl termín pevný a to třetí týden, ale postupem času se občas přesouvá blíž k srpnu. Důvodem, je delší den a tepleji na lezení stěn. Pravda, také to občas nevyjde. Ale s tím se již umíme psychicky vyrovnat.

            Ještě před deseti lety měla Váha i stabilní lidský inventář. Tenkrát jsem si nebyl schopen představit, že by tam některé figurky okresu chyběly. Hlavně Nikotýn. Ale všechno má bohužel i svůj konec. Tak i Venca je na s náma, poslední roky, už jen ve vzpomínkách pamětníků a osádky chaty.

            Bohužel jsem se tímto stal nejstarším pamětníkem mezi kamarády, s kterýma se po horách toulám již déle než 25 let. Začínám si uvědomovat, že podzimní Váha nebude pro mne pravidelným a samozřejmým výletem, jako doposud. Jednou to nádherné bláznoství pro mne také skončí. Jsem rád, že sem našel cestu už i můj syn Pavel a doufám, že ji dlouho nezapomene. Život jde stále dál, i ten horolezecký.

            Loni klukům napadl v půlce třetího týdne sníh a bylo po lezení, takže letos se jede pro jistotu o týden dřív, aby se mohlo už konečně po dvou letech také něco vybouchat v Galerce.

            Já jsem loni chyběl, flákal jsem se v Tibetu, takže se letos na tu atmosféru u Viktora, v Králoství Váhy, těším jak za mlada. Jenže, to letošní teplé léto snad ani nebylo a místo podzimu nastoupila přímo zima.

            Po příjezdu na Štrbské pleso zjišťuji, že jsem se opět přegruzil vercajkem do stěn a nepřibalil si mačky a cepín. Z Tater se snad stávají Alpy. Od 1700m jsou hory pod sněhem. Vypadá to hůř než loni. Podle zpráv   o počasí v Česku jsem to tušil, ale opět neuvěřil, že to vydrží tak dlouho. A ono vydrželo. V duchu si nadávám do volů a začíná mi být program jasný, ale musíme se z Lumírem dostat na chatu.

            Po krátké zastávce na Popradském plese se vydáváme nahoru. Cesta od Žabích ples přes Vodopád jde po fiksech. Dále to je makačka, místy až po kolena ve sněhu. Ale jde to. Ideální zimní podmínky. K chatě jsem se doplížil za silného větru a sněžení. Kluci   mne už vyhlíží. Konečně vytopená chata se svou nezapomenutelnou atmosférou, kamarádi, výborné teplé jídlo a samozřejmě, jak jinak poslední roky, čepované pivo.

            Venku jsou opět ideální zimní podmínky. Cesta na okres je zafiksovaná a předvolání je stále nepříjemné.

            Viktor donesl z údolí dva páry lyčí, boty a dva cepíny. To aby sme tu ten týden měli možnost se také provětrat, aby nám lépe trávilo. Na chatě zjišťuji, že nejen já, ale i ostatní čekali jaro a on přišel mráz. Při pravidelném střídání Viktorova eráru se z dlouhé chvíle zbývající zájemci také věnují kultuře nerezového netvora. Počasí se nelepší a chatová kultura je lákavější a vycházky okolo chaty se omezují na cestu okres a zpět. Lyže vyměňujeme za lopaty a vyhrabáváme chatu ze závějí. Nakonec trávíme dlohé hodiny v teple a rozjíždíme klasickou horolezeckou kulturu.

            Jedna skupina klasiků sedí okolo bečky a baví se nekonečnými debatami, co jsme tu již prožili, vzpomínáme na kamarády, kteří již nejsou mezi námi. Plánujeme další blbiny, kecáme o tom, co jsme letos zažili v horách a co ještě do konce roku podniknem a podobně. Samozřejmě také vzpomínáme a zároveň pomlouváme ty, kteří od revoluce nemají čas na blbiny a jsou v balíku.

            Druhá skupina klasiků, která pravidelně těžce nese své odloučení od svých drahých poloviček a favoritek se věnuje uvězněným pohledným turistkám.

            Jak tak sedím a hledím na ty horolezce známé i neznámé, mám dobrý pocit, že se ale za ty roky vůbec nic nezměnilo. Jen jsme o pár slunovratů starší.Hormoni zůstali hormonama a opilci opilcama. Ale jen se udělá pěkně, tak nás bude opět spojovat jedno lano.

            Příští rok pojedeme začátkem října a vezmeme si s sebou mačky, cepín a lyže. Těm, kterým nazáleží na nějakém tom kilu navíc, doporučuji i lezečky a pytlík, abychom nedopadli všichni jako v roce 1996.

            A proto pánové, nebude lepší vzít s sebou jen Nikotýna a vercajk nechat doma? Venca má letos na podzim 60 let.

                                                                                           Diktátor