Alpy 1995

Napsal Super User. Posted in Dynamo 40

Výprava do oblasti Courmayeru v létě 95 probíhala v časovém presu a původní sestava se stále zmenšovala.Konečně ve čtvrtek 27.7.1995 jsme vyjeli pouze tři - Laďa Drda,Ota Neradil a Old.Matela.Po dvoudenních zážitcích z cestování Rakouskem, Švýcarskem a Itálijí jsme se v sobotu objevili na tábořišti

v Tronchey z jižní strany masívu Grandes Jorasses. Po nutném odpočinku a přebalení batohů na druhý den vyrážíme z osady Planpincieux 1564 mnm na chatu Boccalatte 2804mnm. Samotný přístup na chatu je krásná tura v poslední části zajištěná lany.Chata je skoro prázdná mimo dvou chatařů a čtyř němců,kteří mají stejný cíl a to cestu H. Walkera na Grandes Jorasse - Pointe Walker.

I když je počasí nejisté domlouváme si s chatařem budíček na dvě hodiny ráno a sanažíme se usnout.Ve dvě ráno vstáváme a venku je mlha a prší takže všichni jdeme pokračovat ve spaní.Ráno se počasí vylepšilo   a proto vyrážíme na ledovec obhlídnout nástup, který polezeme v noci při čelovkách.Tento průzkum nám na druhý den značně ulehčil noční bloudění po ledovci.Počasí se vylepšuje a tak zbytek dne trávíme odpočinkem na terase chaty a přípravou

na výstup.Na chatu přichází ještě dva francouzi a to nasvětčuje že počasí vydží.Druhý den se brzký budíček opakuje, ale tentokrát naostro.Snážíme se co nejrychleji posnídat,aby jsme vyšli společně a tím si usnadnili průchod spodní částí ledovce.Je mrazivo a vypadá že počasí vydrží alespoň do odpoledne.Podmínky na ledovci jsou dobré, proto postupujeme středem ledovce Jorasses , kdežto normálka vede bezpečnější skalní ostruhou Rocher du Reposoir.Postupujeme co nejrychleji,aby jsme se dostali přes ledovec v noci kdy je bezpečnější.Svítání nás zastihuje u skalního pilíře , který spadá z Pointe Wymper.Tady jsme už sami.

Francouzská dvojka pokračuje kuloarem přímo k P. Wymper a němci kteří zabloudili se snaží   dostat traverzem k našemu stanovišti. Skalní plotny jsou zasněženy,   občas led takže pěkné zimní lezení o kterém v   Tatrách jenom sníme.Po několika délkách se dostáváme na hranu   pilíře a odtud poprvé vidíme vrchol od kterého nás   dělí ledovcové plato a třista metrů skalní stěny.Přes okrajovou   trhlinu se dostáváme bez problému a na platu nás   čeká čerstvý

hluboký sníh.Přímo ideální místo pro Laďu jako příprava na Cho-Oju.Takže   já už šlapu v pěkné vyšlapané stopě a uvědomuji že má to svoje výhody dělat" trenéra". Laďa vzal přípravu zodpovědně a plato překonávame bez odpočinku možná za to   můžou nebezpečně vyhlížející seraky   nad námi.Pouštíme se do vrcholové stěny,která nás dělí od vrcholu třista metrů skalních výšvihů a ledových žlábků.Po krátkém odpočinku začínáme lézt a popohání nás

oblačnost,která se vytváří v údolí z tepla.V druhé třetině nám sráží sebevědomí převisek s nepříjemně vrstvenou skalou,ale jenom nakrátko.Kolem poledne už šlapeme po neporušeném sněhu vrcholové převěje a vychutnáváme pohledy na okolní vrcholy a divoký hřeben Grandes Jorasses.Na severní straně se vytvořila olačnost a my jenom tušíme že tady někde se dolézá pověstný Walker.

Po krátkém odpočinku začínáme sestupovat,aby jsme se dostali přes plato než oblačnost stoupne z údolí nahoru.Při slaňování potkáváme němce, kterým se nepodařilo přelézt převislou stěnku a volí ústup. Jsou zklamaní že nedosáhli vrcholu a nemají čas na další pokus.Při sestupu ještě zažijeme vánici a kousek nad chatou i bouřku.

Zůstáváme ještě jednu noc na chatě a druhý den sestupujeme do doliny.Pak následuje přesun na tábořiště v   údolí Val Veny odkud chceme vystoupit na Mont Blanc přes chatu   Gonella 3071 mnm cestou Rattiho.Počasí je stále nestabilní,ale moc času nám nezbývá proto vyrážíme na chatu Gonella.Večer se dostáváme na chatu a   počasí vypadá že vydrží.Rozhodujeme se pro výstup a po půlnoci vstáváme, ale venku je oblačnost která nevěstí nic dobrého.Přesto se

rozhodujeme že zkusíme a tak v jednu hodinu už postupujeme po divokém ledovci Dome.Pod sedlem Col de Aig.Grises 3826mnm nás zastihne prudká změna počasí a naděje na vrchol je nepatrná.Moc se nám nechce protože to nejhorší máme za sebou,ale nedá se nic dělat.

Tentokrát vrchol odolá,snad příště Sestupujem do doliny a na druhý den se rozhodujeme vzhledem k počasí k odjezdu přes Petit Saint Bernard do Albertville a Chamonix domů.