JAK BYLO V NEPÁLU

Napsal Super User. Posted in Dynamo 39

Termín:23.9. - 3.10.1994

Účastníci:Alena Valová, Pavel Matoušek

Připadá mi, jako bychom tam byli strašně dávno a jen matně si vybavuji jednotlivé zážitky. Ani nevím o čem psát. Že je v Himalájich nádherně to si dokáže asi každý představit. Tak tedy napíši jak tam hezky není.

Po krátké prohlídce Kathmandu, kde jsme během dvou dní vyřídili veškerá povolení a začali si pomalu zvykat na asijský mumraj, jsme zamířili přes Pokharu do hor. 12 km východně od Pokhary ve vesničce Sisuwa (800 m.n.m) začíná nejkrásnější část našeho pobytu v Himaláji. 14 dní jsme putovali, nejprve nížinami přes malé vesničky obklopené džunglí, k severu (Lamare, Arghoun, Kalikastan, Chitre, Thak, Khilang, ,Sikles). Každým dnem jsme se vzdalovali od civilizace a se vzrůstající nadmořskou výškou se přibližovali k ledovým horám LAMJUNG HIMALU. Za celé dva týdny jsme nepotkali cizince a nahoře v horách už ani domorodce. Bylo tam překrásně. Panenská příroda, naprostý klid a samota.

Po přejití sedla NAMUN BHANJYANG, podle mapy ve výšce 5.500m, ti

ve skutečnosti však jen 4.800m, jsme sešli do THANCHOKU na trekingový okruh kolem ANNAPURNY. Na této hlavní, silně frekventované cestě , jsme strávili 3 dny a 3 noci, byly to naše nejhorší dny v Nepálu. Denně jsme potkávali desítky, možná stovky cizinců, kteří si hrdě říkali " trekaři". Většina z nich si neuměla v hospodě objednat ani jídlo , to však jejich sebevědomí a aroganci nemohlo narušit. Největší zážitek vždy nastal při placení. Většinou se to neobešlo bez handrkování. Bylo tam celkem levně , jídlo 30 Kč , nocleh 20 Kč . " Zápaďákům " se to asi zdálo příliš drahé. V mnoha hospodách neuměli domácí číst ani počítat. Host si vybral jídlo z jídelníčku, napsal na papír co chce a kolik to stojí. Na závěr vše spočítal zaplatil. Naši Francouzi, Američané, Němci a ostatní si spočítali útratu asi tak na jednu třetinu skutečné ceny, s úsměvem zaplatili a zmizeli. Bylo jim úplně jedno, že onen dolar, o který domorodého " hospodského " okradli, má pro místní lidi obrovskou cenu, že jim nepomůže k blahobytu , ale stačí pouze na přežití. Žádného boháče jsme tam nepotkali. Vždy jen pracovité, skromné a chudé lidi. Během těch několika dní, na treku se z nás stali rasisté. Nemám chuť vypisovat vše co na nich bylo k pláči. Jednotně jsme jim začali říkat " idioti ". Pořád jsem věřila , že tam musí být i slušní, ale moc jsme jich nepotkali. Snažili jsme se vyhnout bílým. To je možné pouze opustí - li člověk tuto vyšlapanou dálnici, která má s nepálskou kulturou jen málo společného a vydá se po uzoučkých stezkách. To jsme také udělali.

Pokud se někdo z čtenářů do těchto končin chystá, stojí to za to. Je to nádherná země. V každém případě však bez cestovní kanceláře, které za každou maličkost zaplatíte neúměrně více a která navíc dělá ze svých klientů hlupáky a poskytuje záměrně zavádějící informace. A mohu - li radit, vyhnout se trekingovým trasám, které spíše připomínají divoký západ. Zde skutečný Nepál nenajdete, je to jen atrakce pro cizince. Stačí si vzít mapu, najít si cestu k horám přes vesničky, kde sice moc hotelů není, ale kde vás, když přijde večer, vezme někdo za ruku, dovede k sobě domů, nakrmí a uloží. To vše zcela prostě a samozřejmě.

Tam pravý Nepál určitě najdete.

Autorka článku: Alena Valová