Himaláje - část první

Napsal Super User. Posted in Dynamo 39

Matoušek - Valová

Na podzim roku 1993, po procházce podzimním Skalným, jsem dospěl k rozhodnutí: v roce 1994 na větší hory, překonat svůj dosavadní výškový rekord. Stále se k cestě nikdo moc nepřidával, a tak na jaře 94 bylo již jasné, že pojedeme jen dva. Ruský Pamír, původně plánovaný, se nepodařilo dostatečně zabezpečit a navíc nevyhovoval termínově z hlediska práce. Padlo rozhodnutí Himaláje podzim. V létě jsem ani nikam nevyjel, spíše pracoval. Zařídit letenky a víza nebyl velký problém (všechny nabídky cestovek jsme odmítli).

Konečně 22.září odjíždíme ráno z Prahy do Frankfurtu. Následující den letíme letadlem Air India do Dehlí a již 24.září večer jsme v Kathmandu. Stejným tempem v neděli zajišťujeme Trek permit, lístky na autobus. Pondělí pak trávíme v autobuse do Pokary. Následuje nádherný pochod s těžkými ruksaky místy běžně či vůbec turisticky nenavštěvovanými místy. Postupujem po hřebeni (něco jak Hostýnky) ve výšce 800 až 2000m. Všude kolem rýžová pole, malebné nepálské vesnice. Spíme různě. Jelikož to však není trekařská cesta, je zpravidla ve vesnici jen jedna místnost, která po uklizení může posloužit náhodným pocestným. Jsou vesnice, ,kde není nic a tak spíme v "domácnostech". Všude milo.

Po týdnu v sobotu 1.října opouštíme poslední osadu - Siklis. Je to vlastně městečko pod horami (2000m). Zde jsme si večer poseděli v hospodě, popili piva (0.65l ve sklenici), místní Pine apple - něco jako výčepní lihovina, pak okusili ještě trochu jakéhosi pití místních - jako burčák z kukuřice a máme toho dost. Teprve zde v hospodě se poprvé po týdnu bavíme s člověkem, který připouští možnost naší další cesty. Doposud nám všichni tvrdili, že dál se projít nedá a od další cesty nás odrazovali, nabízeli jiné oblasti. My však zůstali věrni našim plánům. I tak jsme ovšem varováni, že to dál nebude snadné, spousty pijavic a těžko hledatelná cesta. Později se ukazuje, že to byla pravda, mapa ve výšce nad 4000m ztrácí svoji přesnost, nastupovala intuice. Přecházíme řeku Madi Khola, procházíme posledními staveními, vidíme poslední lidi. Další týden je ve znamení nádherné samoty v pěkné přírodě. Postupně procházíme pralesem. Cesta trvá 3 dny. Za celou dobu jsme v hustém šeru a vlhku nenarazili na vodu. Naštěstí první večer asi 10 minut před setměním nacházíme pastevce koz. Má vodu v kanystru a tak tam i spíme. Jinak s ním není řeč.Další den vodu čerpáme opět z kanystrů, někdy i bez lidí. Teprve 3.10. v poledne ve výšce 3800m nacházíme vodu. Následují dni pochodu rododendronovou klečí, ohníčky, stanování, samota, šlapání a šlapání. Kolem se zdvíhají mohutné vrcholy Anapůrny II., Lamjung Himal. Hučí laviny. Zkrátka nádherné. Konečně začínáme stoupat do vytouženého sedla Namun Bhanjyang La. Jsme zcela v zajetí hor. Cesta zpět daleká, cesta dopředu jen přes sedlo. Už jsme dost utahaný, počasí se kazí, zpravidla od 8 - 9 ráno je již zataženo a sněží. Začínám mít obavy ze zdravotních komplikací. Konečně však nadešel uklidňující okamžik. Přecházíme vlastní sedlo ve výšce 4790m (dle našeho výškoměru, dle mapy 5400). Spíme za špatného počasí hned za sedlem (4700m), ale už na druhé straně. Konečně mám zase klidné spaní. Dolů se dosteneme i kdybychom to měli slést po čtyřech. Další den sestupujeme přes 2200m, vystupujeme 300 a již po tmě docházíme do Thanchoku. Je pátek 7.října, jsme v údolí hlavní turistické trasy kolem Anapůrny.   Pavel Pokračování příště.