ALPY - zima 1994

Napsal Super User. Posted in Dynamo 39

Termín:čtvrtek 18.3.-31.3 středa

Účastníci:Pavel,Alena,Lumír,Laďa

Z Bermud odjíždíme ve čtvrtek 18.3. v sedm hodin ráno.Prší.Konečně jsme se zbavili podnikání a jedeme se pořádně vyvenčit do meky alpinismu Zermattu.Mezi Bezuchovem a Šišmou zjišťujeme, že Mates den a noc nespal, ještě podnikal a přitom se balil až do rána.V Olomouci se pro jistotu připojišťuji na cesty.Ostatní šli na kafe.

S drobnými zastávkami jedeme NON-STOP až do Itálie, kde u jezera Lago di Komo nocujeme u cesty v příkopě mezi západní obalovou technikou a starými klozety.Letos jsme se rozhodli,že přes Švýcarsko nepojedeme po dálnici.Takže kličkujeme mezi celnicemi a poznáváme romantické pohraniční oblasti Švýcarska a Itálie. K Lago di Komo jsme dorazili v pátek 19.3. asi ve dvě v noci.

V exkurzi po celnicích pokračujeme i druhý den. V údolí ČENTOVALI na švýcarské celnici nám sdělili, že se dál už nedostaneme. Musíme se vrátit a jet přes sedlo SIMPLOM PAS 2005 m.n.v.. Důvod, během zimy spadla v horách silnice , ale v údolí je už jaro a hlavně teplo. Když k tomu přidáte božský klid a romantickou kulisu zasněžených hor, tak vám z toho vyjde ideální místo na královský piknik. Po dvou hodinách příjemného odpočinku pokračujeme v cestě do sedla SIMPLOM PAS. Je pěkně,takže by nás nemuselo při stoupání do průsmyku potkat sněhové drama jako loni v dubnu.

Na druhé straně kóty 2005 m.n.v. v městě BRIG (asi 50 km od TESCHE) jsme asi v 16 hodin. Při konzumaci vlastních zásob se rozhodujeme, že dnes to zapíchneme zde. Na spaní je ještě moc brzy, tak sjíždíme do města za kulturou. Do lesa zalézáme asi v devět hodin.

Ráno v Teschi už nemáme problémy se vstupním automatem na parkovišti jako v loni, ale máme pro změnu problémy s místem, Je plno. Počasí je ideální, takže nám nezbývá nic jiného, než se vypravit do hor.

Balíme si věci a jídlo na 5 dní. V plánu máme hřeben Breithorna, Polux, Castor, Liskam. Jdeme bez lyží.Ze Zermattu se vyvážíme lanovkou na TROCKENER STEG 2939 m (23.5 CUFr.) a odtud po sjezdovce na chatu Ref. Teodulo 3317 m, kde trávíme noc.V zimě je do chajdy zajímavý přístup, po žebři. Nocuje se totiž v prvním patře (6 míst). A v noci ještě zajímavější cesta oknem na žebř a okolo chajdy na zvonokosy.

Neděle 21.března v těchto nadmořských výškách nevypadala letos vůbec jarní, Je zima - 15 C, silný vítr 80 km/hod. a mlha. Tady je první jarní den opravdu jen podle kalendáře. Počasí je opravdu špatné, místy není vidět ani na 10 metrů, ale lyžařům, sjíždějícím z vrcholu Kl.Matterhornu (3883 m), to nevadí. Nám pěšákům, vystupujícím na Kl. Matterhorn to vadí . Na lanovce se dovídáme, že se zde nedá přespat ani za peníze, a navíc v 16 hodin to tu vymetou (i s horolezcema) a zamknou. Opět je tu oblíbený horolezecký problém, kam se zahrabat a přečkat noc. Dolů na Teodulo hüte se nám nechce, takže jdeme dál.

Vytahujeme mapu a buzolu a vydáváme se v mlze podle azimutu a vody místního znalce do BIVACO ROSSI 3750 m, kde chceme počkat na zlepšení počasí. Má to ale jeden háček. Musíme v tom počasí podejít celý masív BREITHORNU.

Scházíme do sedla Breithorn pase a odtud nastupujeme do traverzu. Po hodině pochodu podle buzoly se počasí lepší a my asi za dvě hodiny nacházíme na nenápadně malé skalní ostruze orlí hnízdo, zvané BIVACCO ROSSI.Jsme spaseni.

Ráno je obloha vymetená minimálně na tři dny. Okolo nás samé hory (Polux, Castor, Liskam), v dáli také samé hory (Mt.Blanck, Grand Paradiso, ap.).Pomalu balíme a vyrážíme směr POUUCE 4032 m Po hodině pochodu do sedla mezi Poluxem a Castorem (Zuillingsjoch).Zde necháváme věci a po lehku jdeme na Polux. Na vrcholu jsme asi v 11.30hodin. I když je pěkné počasí, rozhodujeme se vrátit do Bivacco Rossi a odpočinout si. Přeci jen aklimatizace byla krátká.

Další den je úterý 23.března. Vstáváme v 5 hodin. Asi za hodinu a půl jsme na pochodu do sedla Zuillingsjoch. Počasí je perfektní, jen ten studený vítr. Co se dá dělat, je zima.Dnešní den je v našem programu nejdůležitější. Jdeme hřeben Castor 4221m, sedlo Felitjoch, hřeben Liskanu 4527m do bivaku Rif.- BALMENHORN 4167m.(V duchu si myslím až na MONTE-ROSA-HÜTTE ale...).

Túra je to nádherná, hřebeny ledové a ostré. Prostě paráda, ale s těma ruksakama je to dřina. Celý hřeben jdeme současně a úplně sami. Do bivaku jsme doploužili za měsíčního svitu asi o půl deváté. Zdá se nám, že v patách máme změnu počasí, ale je už tma a svítí hvězdy, uvidíme ráno.

Hřeben Liskánu je ostrý až do sedla. Při změně počasí by byl útěk minimálně dramatický. Cestou mi nové boty z umělé hmoty otlačily píšťaly na obou nohách tak , že při traversech a stoupání v mírných sklonech jsem bez bolesti neudělal ani krok. Pravda , na vážnou túru do hor jsou nejlepší nové boty. O tom už psal pan Procházka v " Základech horolezectví ".

P.S. Šafi si otlačil v Dachsteinech palec a Aleně v Kofláčích paleček zas omrzl.

Chajda nám přišla opravdu vhod. Už toho dnes bylo dost. V mlze by se hledala velice špatně.

Středa 24.3. a je to tu. Zdání se naplnilo. Venku je viditelnost nulová, padá mokrý sníh a je silný vítr. Nechci malovat čerta na zeď, ale nějak moc mi to připomíná duben 1993. Doufám, že to není teplá fronta. Ještě den se tu dá v pohodě vydržet. Jídla máme dost a odpočinout nám jen prospěje. Aspoň se trochu vylížeme z ran. Manšaft je dnes bolavý. Alena celý den spí - bolí ji hlava. Mates spí také ( s ní ). Šafi vidí dvojmo a mně bolí píšťaly a spát se mi celý den nechce , v noci mi to stačí.

Jó, abych nezapomněl. Lumír vytvořil dnes asi svůj osobní rekord co se týče osobní hygieny - ve výšce 4167m. Trenýrky zrušil a slipy musel oprat v ešusu i s řití. A to si chtěl jen potichoučku a hlavně nenápadně - však víte co ( pšouknout ).

Celou noc s boudou lomcuje vítr, což je dobré znamení. Mohlo by se to vyčistit.

Ráno je stále ještě mlha, ale občas tím mlíkem prostupuje slunce. Počasí dává šanci i když stále fouká silný vítr. Lumírův stav se nelepší. Vhazujeme do kasičky 40 franků a balíme. Jdeme dolů. Pomalu se suneme po ledovci předpokládaným směrem na chatu MONTE-ROSA-HÜTTE. Sestupu do nižších poloh se nikdo nebrání. Na chatě jsme asi v deset hodin. A je pěkně. Rozhodujeme se zůstat. Ráno se pokusit o MONTE-ROSU-DUFOURSPITZE 4634m a sundat pytel z loňska, ale kdo půjde nahoru se rozhodneme až ráno. Bez lyží, které jsme nechali dole v Zermettu to bude na kočku. Před odchodem do regálu si dáváme pivo a vzpomínáme na minulý rok.

V pátek ráno je společný budíček ve 4 hodiny.Alena s Lumírem se rozhodli, že půjdou dolů. Já a Pavel odcházíme v 5.30 hodin směrem k vrcholu. Počasí je parádní . Lyžaři, ti poslední nám velice rychle ukázali záda a my zůstali na sněhových pláních opět sami. Šlapeme po jejich stopách, ale to věčné propadání po kolena je vysilující. Hlavně pro prvního. Jde to pomalu.V sedle " SATTEL 4359m " jsme asi ve 12.30 hodin. Lyžaři už jsou pro změnu pod náma. Takže opět sami. Ze sedla se jde ledovcoskalním hřebenem až na kótu 4634m. Hřeben se mi zdá nekonečný. I členitost mě překvapila. Za dvě hodiny jsme na vrcholu. Máme toho oba dost. Jsme tu úplně sami. Od Matterhornu sílí vítr a přibývá mraků. Naši vrcholovou idylku vyrušila záchranná helikoptéra, která se vrací a zastavuje nad námi, ale my její služby odmítáme. Dolů jdeme po svých. Sestup nám jde rychleji než jsme si mysleli. Z vrcholu jsme za 2.5 hodiny až na chatě. Dáváme si pivo a jdeme spát. V sobotu ráno je venku opět po dvou dnech jak v prádelně. Rychle balíme a padáme do Zermattu. Ovšem cesta přes ledovce na stanici zubačky Rottenboden je nekonečná. Teď by se nám hodily lyže. V Teschi na parkovišti se scházíme u auta s Alenou a Lumírem. Jedeme dolů do Vispu, kde už je otevřený camp. Je tu teplo, sucho, sprcha za 2 franky, v campu jen dva stany, hospoda prázdná, no o co jde.

Po dvou dnech odpočinku se balíme a jedeme domů. Lumír stále vidí dvojmo, nevyléčilo ho ani drahé pivo a ostatním se už nahoru nechce. To by se za totáče nestalo.

Zpět doma pod lípou jsme asi za tři dny. Všude okolo už je jaro. Hurá do skal. Blbost jde se podnikat.

Autor článku: Ladislav DRDA