Prvolezec moravských skal

Napsal Super User. Posted in Dynamo 43

Vážení a milí přátelé, stále ještě něco znamená patřit k přerovským horolezcům a stát tady – na Skalném!

Mirek Pauza - proslov Tohle je důvěrně známé místo, spojené se vzpomínkami na léta sportovního zápolení i družné chvíle s kamarády. Mnohé ze svých druhů zde ke své radosti vidím stát. Z některých však zůstaly již jenom obrazy v mé mysli.

Jakkoliv smělý a vyzývavý, je skalní útvar jenom kusem kamene se svou strukturou a geofyzikální historií. Tím, co z něj činí součást lidského těla, co mu dává dějiny, tím jsou příběhy. Příběhy jeho objevování, dobývání a vlastně i začleňování do života horolezce. Ale k čemu by byl takový příběh, kdyby v sobě neobsahoval i přátelství a vzájemnou pomoc druhů na laně?!


Slávek Šebík, kterému zde dnes odhalujeme pamětní desku, byl pro mnohé z nás přítelem, druhem na laně i horolezeckým vzorem. To ale není všechno, jako skutečný „prvolezec moravských skal“ byl Slávek jedním z tvůrců oněch „dějin – příběhů“.

Ze zde přítomných nejsem nejpovolanější o Slávkovi mluvit, ač jsem ho znal přes čtyřicet let. A ani naše dnešní setkání není nejvhodnější pro složitosti a detaily. Omezím se proto na pár poznámek a vzpomínek.

Slávek, narozený v roce 1920, patřil ke generaci, jejíž životní osudy určila světová válka a poválečný vývoj v naší zemi. Jeho lezeckého druha z Turnova – Josku Smítka, zastřelilo gestapo. Po dvou letech, kdy se mohl věnovat právě zde v Hostýnských horách horolezectví (1940 – 1942), byl totálně nasazen v Německu. Teprve po válce mohl poznávat Vysoké Tatry. Politický vývoj po roce 1948 mu však zabránil v pokračování lezecké činnosti např. v Alpách. A věru, měl by tam co říct… Slávek byl na skále vynikající technik, jehož „pískařské mládí“ bylo znát. Ačkoliv lezl s jistotou, zajišťoval se mnohem častěji, než bylo na Moravě zvykem. Prvovýstupy na zdejších skalách mu zase umožňovaly mj. zdokonalovat techniku skobování, tak nezbytnou ve velehorách. Byl to silný, vyrovnaný a vytrvalý chlap. Zkrátka: byly zde dobré předpoklady pro lezení na vysoké úrovni. Doba však byla proti! Soudím však, že Slávka lze řadit k takovým výjimečným lezcům, jako byli např. Plšek a Walter… s tím, že i oni nemohli nikdy prokázat své schopnosti za hranicemi Československa.


Každý prvovýstup má v sobě něco tvůrčího – skále se jím vlastně přidává nový tvar a dimenze. Zdá se mi nyní oprávněné tvrdit, že Slávek byl takovým tvůrcem i ve svém každodenním životě. Byl nejen odborníkem ve své pracovní profesi, ale také neúnavným budovatelem a stavitelem. Každé místo, které si vyhlédl k životu, neslo pečeť jeho práce. Tvořil stále znovu z často z beznadějných počátků. Ještě v dobách, kdy se již naléhavě hlásila léta, měl rozpracovaný velkorysý projekt domu s hospodářskými budovami, zahradou a možná malým mlýnem na potoce. Když jsme ho u příležitosti jeho osmdesátin navštívili v Lipové, viděl jsem muže, jehož mladistvé vůli již není schopno sloužit tělo. Ale takový je již úděl člověka – tvůrce: vždy ještě by bylo třeba něco dokončit… dům, novou cestu stěnou…!?


Šebík - deska Jednou mě Slávek překvapil zvláštní prosbou: chtěl mít doma obraz Karla Purkyně „Politizující kovář“. V revolučním roce 1848 – 1849 sedí ve své dílně muž a v upracovaných rukou drží trochu nemotorně noviny s politickou tématikou. Je plně soustředěn na text, zřejmě popisující dění, hodně přesahující prostý a jednoduchý svět vesnického kováře. Takto, právě takto si budu Slávka vždycky pamatovat: jako skromného člověka práce, kterému je stálou inspirací dění ve světě, aniž by si činil nárok do tohoto dění nelegitimně, neodborně zasahovat! Slávek vycházel z toho, že má ve světě své místo – jen si neuvědomoval, že toto místo bylo mnohem významnější, než jak mu velela jeho přirozená skromnost!

Vážení přátelé, kamarádi a horolezci si vzájemně tykají. Byl jsem Slávkův kamarád a oba jsme byli horolezci. Musím zde však přiznat, že jsem celá ta desetiletí měl velmi silný pocit, že bych měl správně Slávka Šebíka oslovovat PANE a …vykat mu! Tak to činím alespoň teď…!

Čest jeho památce!