Muj vyslap na Mont Blanc 4810 m.n.m.

Napsal Super User. Posted in Dynamo 43

Má cesta na vrchol nejvetsi hory Evropy Mont Blanc zacala uz pred pul rokem v jednom utulnem byte na kraji Opavy po prohlizeni festivalovych filmu s outdoorovou tematikou. Myslenka vyslapu mi tak zapalila, ze jsem se zacal intenzivne pripravovat k realizaci tohoto planu. A nejen vylezt na "strechu Evropy" ale take zaroven natocit dokument o vyprave. Natocit takovy dokument, aby mohl poslouzit ostatnim horalum a zacatecnikum. Protoze rocne tato "hora Hor Evropy" si vybere svou nemilosrdnou dan, a to cca 100 lidi...

Po tech vsech trapeni a starosti kolem viza (ktere velice dobre zna jen malo lidi) jsem konecne byl v kempu kousek od francouzkeho mesta St. Gervais. Vecer jsem zasel k mistni lagune De Le Passa, kde jsem si sedl na travu a chvili meditoval. Spise psychicky a dusevne jsem se pripravil na zitrejsi vyslap. Pred mnou byla cista a klidna laguna Less de Passy a v dali cely masiv Mont Blnacu s jeho zasnezenymi vrcholy. Obloha byla cista a nebe modre v zari zapadajiciho slunce. Podekoval jsem do vesmiru a zaroven vsem, a uz jsem byl myslenkou na vrcholu...

Den "D" byl tady a ja v nedeli rano popadnul svuj cca 30-kg bagl a vyrazil smerem na masiv Mont Blancu. Pocasi bylo nadherne -krasna modra obloha. Zadny mracek. Zadny vitr a slunce prijemne hralo a bylo mi fajn, zvlast kdyz teplota dole byla +28 C. Po kratke ceste jsem nastoupil do mistni "zubajdy" Tramway de Mont Blanc a vyjel tak do Le Nid d Aigle (2372 m.n.m.) a dale uz byla cesta jen po svych dvou. Mel jsem v planu dojit dnes do chaty Aig. du Gouter-3817 m.n.m., kde jsem si chtel postavit svuj stan, toz prevyseni 1000 m na vzdalenost cca 3,5 km stalo za to, zvlast kdyz mas na zadech 30-kg bagl. Na chate du Gouter jsem chtel prespat a udelat si aklimatizacni vyslap. Do ledovce jsem dosel tak, jak ve Vysokych Tatrach -v klidu, v pohode a v kratasech. Dal mne cekal ledovec a skaly az k samotne chate du Gouter. Tady uz prisla rada na zimni obleceni, rukavice, macky, cepin, sedak, helmu, karabiny atd. Na ledovci se cesta rozchazela smerem k blizke chate Tete Ruoose (3167m.n.m.) a na muj dnesni cil du Gouter (3817m.n.m.). Nejdrive jsem pro svuj zaber video scen zasel:-) na chatu tete Rouose. Pak po male prestavce jsem vyrazil na du Gouter.... Pred mnou byla velka skala a mala nepatrna cesta v ni az k samotne chate. Dalo by se rici, ze uz z dalky byla videt samotna chata, jak vycniva na kraji skaly. Bylo to jak magnet. Pritahovala k sobe. A ja vyrazil k ni... Teplota byla prijemných minus 5 stupnu. Jiz z internetu a info za pul roku jsem videl, co me ceka. Dost nebezpecny usek.... usek nekonecnych padajicich kamenu, sem tam lavin, sem tam neprijemnych nehod.... Vnimal jsem, co sama hora rika a zaroven co rika muj 6 smysl. Dosel jsem do mista, kde jsem musel prejit pres kolmy svah na druhou stranu skaly. Coz bylo cca 100 m. Pres tento usek bylo natahnute lano pro sebejisteni. A v ten moment zacaly padat kameny pres tento usek. Nastesti horalove stali po obouch stranach toho useku jen na okraji. Kdyz byl klid, zacali ihned prechazet tento usek. Kdyz prisla rada na mne, tak jsem se poradne podival na horu a po ujisteni, ze je vse v poradku, jsem utikal o 106 s baglem na zadech tech cca 100 m. Vauu.. To byl adrenalin. Otacis hlavou jak majak na aute. Dopredu kam slapes, doleva nahoru -at tam neco neleti, doprava dolu, abys videl, co te ceka.. a zase dopredu.. Hlavne met hlavu v klidu a zbytecne nezmatkovat. Neni duvod a neni proc. Jit dopredu a nezastavovat. Po chvllce jsem mel ten usek za sebou. Ale dal jsem nemohl pokracovat, protoze byla doslova zacpa. Chodnik na horu byl uzky a jen pro jednoho cloveka. Takze nejdrive vsichni pockali, az shora skupiny slezou dolu k lanu a pak teprve zdola mohli jini jit nahoru a dal. Konecne jsem vyrazil dal. Cesta na horu vyzadovala kondicku, vytrvalost a odvahu. Nektere useky byli zajisteni ocelovym lanem. Jinde jsem slapal po svych jen nahoru jak v Tatrach, jinde jsem se drapal jak na Gerlach, nebo po 4 :-) Obcas jsem si při vyslapu nahoru s mackami, cepinem a hulkou a baglem na zadech povidal sam se sebou -coz ma kamera zaznamenala: Kamziku, Kamziku, kam ty lezes se svym baglem, az nekam do pr..... jak idiot.... Mohl jsi v klidu sedet doma, uzivat si tepla, leta, balit nejakou peknou holku a travit cas s ni ... A ty neeee !!! Furt musis nekam lezt a chodit do vysek... No joo, proto jsi Kamzik.... Jisteze ten vyslap dal zabrat na telo. Zvlast kdyz citis pomalu kazdy gram v batohu. No jo... ten proviant na tyden:-) Po ceste jsem potkaval ruzne skupiny, co sly jak nahoru, tak dolu. Snad z celeho sveta. A tady take bylo ve zvyku zdravit (jak u nas) -Bonjur. Jednou jsem pri takovem setkani omylem rekl italsky: -Buon giorno.... ozvalo se: italiano? No Italiano, A Iim czechisen.. Czech Republik... A ozvalo se.. „Ty vole, a proc to nereknes normalne cesky?“ :-) Bylo to prijemne setkani se svyma. Taky jsme si trochu popovidali pri lane. Dozvedel jsem se, ze vcera jednu skupinu silny vitr smetl z hrebene.... a ostatni dulezite informace. Kazdy sel dal po svych. Oni dolu, ja nahoru. Tesne pred vrcholem chaty du Gouter jsem potkal dalsi tri Cechy, co sli smerem nahoru. Seznamili jsme se a domluvili se, ze spolecne postavime stan a zitra rano spolu vyrazime na Mont Blanc. Tech poslednich 100 m vyslapu do chatu dalo za sve. Nekonecny a zaroven pomalu priblizujici se chata. Sklon kopce byl vice nez 50%. Drzel jsem se lana, cepin a macky delaly sve a ja se drapal vys a vys. Bylo videt, jak na kraji chaty stali lide a divali se, jak kdo splha, drape se nahoru. Az tam dorazil uvital me potlesk horalu. Bylo to prijemne. Z me pusy vyletelo JO, JOO, JOOOO... a vztycil nekolikrat pravou ruku s cepinem nahoru:-) Po chvilce pauzy jsem uz take stal na kraji chaty a dival se dolu, jak dalsi horalove lezou nahoru. A take stejne jsem uvital, kdyz nekdo vylezl k samotne chate. Na to nebylo zapotreba jazyk. Horalove spojte se:-) Vauuu A sel jsem stavit svuj stan kousek od chaty. Jit po uzkem hrebenu a videt rozhled zleva a zprva... to byla nadhera. Zvlast kdyz jsem uvidel stanove mestecko s mnozstvim stanu a horalu kolem nich. Mozna jsem byl ve stredu pozornosti,

protoze jsem jediny mel na sve helme pripevnenou kameru a nadpisy:CAMERAMAN, CZECH REPUBLIC, EMOS, SACHA :-)Jsem horal a kameraman tak, jak ma byt. Takze jsem celou cestu a okoli v ramcimoznosti natacel.Legrace byla, kdyz jsem nasel misto na stan vedle dalsich ctyr a zacal zakopavat svujstan. Byl citit nedostatek kysliku a take unava. Takze jsem se nemohl namahat,protoze hlava reagovala hned -toceni. Takze zakopovani do zmrzleho snehu jsemdelal po chvilkach. Parkrat jsem do toho rypnul, parkrat nadech a vydech, odpocineka vykopany snih dat stranou a vse nanovo. Vydech, nadech, odpocinek a rypanive zledovatelem snehu. Jednou mi ujela ruka z lopaty a ja tou rukou narazil do ledu.Coz z mych ust vyletelo jednotne:Do prd.... prace.V ten moment se ze blizkych stanu se ozvalo:Hele, tady je dalsi cech, dalsi nas!!!!!:-)Nebylo co dodat. Usmev na tvari se mi rozzaril jeste vic a ja zahodil svoji lopatu.Hned prisli ke mne lidicky a na uvitanou mi dali "malou" stamprlu slivovice. To bylouvitani ! Vauu... Hlava se ti toci, chybi ti kyslik, vitr fuci jak blazen, kolem jen snih,teplota -10 C pod nulou a.... ohniva voda. A proc ne... Na zdravi a na vyslap na MontBlanc..

Kdyz jsem mel postaveny stan a zbytek Cechu dorazil do taboriste, vecer jsme si jeste povidali a pak sli spat. Ja jsem si mezi tim natocil zapad slunce ve vysce 3817m... nadhera.... A bydleni za neuveritelnu cenu "0" Euro :-) Po jidle a priprave na zitrek jsem sel spat. Ale nejak jsem nemohl usnout. Dalo by se rici, ze jsem skoro nespal. Venku byl vitr a muj stan, ma horska utulna vila sebou sem tam kmitala. Spat se mi vubec nechtelo a take jsem nespal. Noc... 2:30 budicek. Vyska 3817m.n.m. Teplota -12 C. Natahuji na sebe vse, co je potreba na vyslap na Mont Blanc. Zimni veci, sedak s karabinami, lano, nahradni rukavice do batohu. Delam si caj a malou snidani (stejne bych jiné jidlo do sebe nedostal). Musli tycinky, cokoladove oplatky, hroznovy cukr a platky anansu jsem si pribalil sebou -joooo!!!! Do pet lahve nalivam 1,5l vody, caj do termosky a na lehko ve ctyrech vyrazime smerem na ....svou HORU do vysky 4810m.n.m. V 3:05 vyrazime spolu s dalsimi "svetluskami" na blizky kopec Dome du Gouter -4304 m.n.m. Krasna podivana jak vidis jen same svetla celovek, tahnouci se az nekam za kopec. Neco jako svitici vanocni retezec. Vauuu. Stoji to za to. Zapinam svou celovku s moznosti vyberu sviticich led diod -kvuli kamere. Chlapci delaji totez. Radeji pridavame dalsi 4 svetla do tohoto "vanocniho" retezce. Mame prekonat 1000 m rozdilu na velmi kratkem useku. Rikam sam sobe v duchu... to dnes bude slapak, Saso:-) A take ze byl! Chlapci byli ve velkych horach poprve a bylo videt, jak se pokouseli nasadit rychle tempo.. toz jsem jim hned rikal, at zpomali. Hora nam neutece a bylo by zybtecne, kdybychom predcasne ustvali sami sebe. Po chvilkach jim tempo kleslo a zacali vice odpocivat. No jo, mladi a nezkuseni.... Ja jsem sel svym pomalym tempem, tak jak patri v takove vysce, zvlaste do kopce, co ma stoupani az 45% a chybejici kyslik. Nastesti jsme nebyli na lanu. Kdyz jsme vylezli prvni velky kopec Dome du Gouter 4304 m.n.m, slunce uz pomalu zacalo vychazet. Nadherna podivana v te vysce. Před nami byla plan dlouha cca 500 m a pak stoupak pres chatu Valotka 4362 m.n.m az na vrchol. Vse bylo perfektne videt jak na obrazku. Jen slapej po svych vys a vys. Na chate Valotka jsme si dali mensi pauzu, pri ktere mi uklouzla flaška s vodou... Vauuu, ta ale jela dolu a dolu jak o zivot... Zbyl mi jen caj v termosce a pak uz prijde rada na klasicky snih :-) Coz jsem zkousel uz v zime v Jesenikach v ramci svych priprav. Dehydratace nad 4000 m.n.m je dost nebezpecna. Neni dulezite tolik dostat do sebe jidlo jako vodu. Pri vystupu se potime a telo spotrebuje sve a take sve zada zpet...

Od chaty Valotka se navazujime vsichni 4 na lano. Musel jsem chlapcum pomoc navazat se na lano. Novacci. Ukazal jsem, co a jak. Rekl jsem, co maji delat v pripade problemu a jak maji jit dal. Bylo jim vsem cca 25 let. Nikdo je neucil, zadny kurs lezeni a chozeni v horach. Jen odvaha a chut byt nahore. Coz obcas nestaci. Ale byl jsem rad, ze jim predal svou zkusenost, tak jak kdysi jsem sam dostal. O zadny strach tady neslo. Nebal jsem se a nemel jsem starch. Proc? Kdyz sila vule je silnejsi a optimizmus jsme meli vsichni. Dal uz jsme sli jako jeden celek. Ja byl pro jistotu az na konci lana dole. A samosebou natacim, jak vse probiha. Stoupani nahoru probihalo ve stylu: 20 kroku, pak stop a odpocinek. Nádech, výdech ... a dalsich 20 kroku sup.... Posledni 100 m tady byli take nekonecne... Nejdrive jdes po uzkem hrebeni, zleva mas kruty svah smerem do Francie, hned zprava kruty svah do Italie. Vyber je bohaty, zvlaste kdyz je pred tebou stoupak cca 40 % nahoru a za tebou.... jen dalsi horolezci. Jen jdes vys a vys.

Nepremyslis, v hlave prazdno ... Krok sun, krok sun, nádech, vydech a sup dal...Jeden maly vrchol a vzapeti dalsi stoupak. Vyslapes ten druhy a hned za nim treti...stejna scena... uzky hreben s moznosti vyberu.. .. vylezes ten treti a myslis, ze jsi uzna vrcholu.. a HOUBYYYY :-) mas dalsi pred sebou.Ale fakt uz posledni...Venku je -10 C. Vitr jako by prestal a zmizel. Vrchol....A ta radost, kdyz clovek vyleze az na samotny vrchol Evropy... to se neda popsat.Rozhled, kam jen muzes, vidis jen same kopecky hor. Modra obloha bez mrackuaz do nekonecneho vesmiru, hrejive slunce nad tebou a pod tebou... mala mesta,vesnice, pole, lesy.... jak na sachovnici. Vrchol Mont Blancu me prekvapil, ze bylsiroky a dlouhy. Jen me trochu zamrzelo, ze na NEJVETSI HORE EVROPY nebylzadny kriz, znak, proste nic, co by naznacovalo vrcholovy bod nej nej hory Evropy.Coz uz. Presto radost, kterou jsem mel, se neda popsat.

Po chvilce odpocinku a blbnuti s fotaky a kamerou, sli chlapci dolu. A ja zustal jeste dele nez hodku na vrcholu !!! Jen tak jsem tam sedel a meditoval. Jedna skupina se stridala za druhou a mne bylo fajn. Sedel jsem a podekoval vsem. Vzpomnel jsem si skoro na vsechny. Na blizke a vzdalene, na pratele a na zname, na lasky minule, ztracene, na ty, co mam moc v srdcicku a na ty, co bych rad videl. Lidem, co mi pomohli tak, ci onak k cili. Proste vsem poslal svuj tichy, ale radostny pozdrav z vrcholu plny energie. Ten, kdo byl vnimavy, mozna v pondeli 16.7.07 v 9:55 ucitil neco neobvykleho... kdo vi. Proste to jsem byl ja. A tak po hodine sezeni a nataceni vrcholu jsem zahajil sestup do sveho tabora, smerem na chatu du Gouter, coz bylo treba sejit skoro 1000 m niz. Po ceste jsem mel zizen a proto jsem přesel na nahradni reseni ziskavani vody, konzumaci snehu spolecne s protejnovymi tycinkami a jinymi dobrotami. Ten sestup byl take narocny na nohy. V ten moment mi doslo, ze jsem si spatne ostrihal nehty na nohou... toz davaly o sobe vedet zase nozicky... Kdyz jsem konecne dorazil do stanu, musel jsem nejdrive svuj stan presunut jinam. Ten vitr ho trochu rozlozil. Takze jsem nejdrive premistil a zakopal stan do cca 0,5 m snehu. Protoze bylo varovani, ze prijde silny vitr a mozna bourka. Takze jsem zahraboval stan, tak jak jsem mohl. Pak uz jsem zalezl do neho a konecne si uvaril vodu na piti, na polivku a jidlo. Unava jako by pominula. Tak jsem si jeste hned ostrihal nehty na nohou, tak jak patri. Ale bylo uz pozde...4 nehty na nohou odnesly sve. Smula, ale jinak v poho. Na chvilku jsem usnul. I kdyz jsem se citil odpocaty... na sestup uplne dolu jsem se necitil. Ta skala, po ktere jsem musel slezt dolu.... nebyla hracka, ale trvrda realita. Takze jsem radeji zustal v tabore pro nacerpani sily na zitrejsi sestup dolu. Prosel jsem se po kopci, sem tam popovidal v ramci svych jazykovych schopnosti s dalsimi horalami. Vecer uz bylo citit silnejsi vitr, ale mne to nevadilo. Zalezl jsem si do sve "vily" a navic jsem si pripadal jako krtek v nore. Usnul jsem jak maly hned po veceri... Rano ku podivu bylo jasne, ale vitr... ten stal za to. Zvlast kdyz jsem musel udelat mensi potrebu -odskocit si. To byl zazitek. Mit na sobe nejen zimni veci, ale i sedak, macky, cepin a jeste kdyz fouka dooooost silny vitr... Trochu jsem se u toho pobavil a zasmal. Zaklekl a poradil si :-) K čertu, ten snih byl sakra studeny....Nechtel bych byt jeden mesic nekde v Himalaji... Hygiena ve 4000 m.n.m se vsim vsudy ... zvlastni komfort. Vauuu Dnes nebylo doporuceno chodit na vyslap na Mont Blanc. Presto se hodne skupin

o to pokusilo. Ja jsem popadnul svou kameru, stativ, macky a sel jsem smerem na Valotku, abych mohl v klidu natocit lepsi zabery ze stativu nez z helmy. Citil jsem se uplne v pohode... nadmorska vyska mi vubec nevadila a ja ji necitil. Mel jsem naopak lehkost. Spanek mi pomohl a adaptace byla ok. Takze me nohy samy nesly vys a vys. Tech vyskovych cca 500 m smerem k Valotce jsem prekonal bez problemu, i kdyz byl kopec delany jak na sjezdovky. Po ceste jsem potkal hodne skupin, co se vracely z pokusu o vyslap. A vsechni rikali -No Mont Blanc. Jasne ze No!!! Kdyz byl dost silny vitr, jenom nenormalni bude zkouset jit na vrchol. Ten vitr zesiloval vice a vice. K Valotce jsem nedosel. Zustal jsem tesne pod ni. Zjistil jsem, ze jsem si zapomnel vzit sebou slunecni brejle.... Prisel jsem na to hned, jak zacalo vychazet slunce. Presto se mi podarilo natocit hodne dobrych zaberu. Cestou nazpatek jsem si prikryval oci satkem, kapucou a rukama. Prvni věc co bylo kdyz jsem dorazil do stanu -slunecni brejle.. Vauuuu... Po dalsim odpocinku a jidlu jsem si zbalil veci, stan, bagl a zahajil sestup uplne dolu az k chate Tete Rousse, kde jsem mel v planu prespat. Ten usek cesty dolu po skale... to byl zazitek. Zhruba ve ctvrtine sestupu v jeden moment ozvalo se mensi dutiva rana a po chvilce..... po chvilce jsem uz uslysel, jak na me helme ozyvaji se rany bam, bam bam... Prvni myslenka byla -LAVINA, KAMENY. Attention, avalancheeeee!!!!! ozvalo se v horach...... Intenzivne jsem se primacknul ke skale zady, zajistil sam sebe karabinou a smyckou o ocelove lano a dival se, jak po stranach zacaly padat ruzne velikosti kamenu. Zleva, zprava, shora...a pritom zadny strach a panika. Jen jsem zkusil zavolat v ten moment jedne mile bytosti, na ktere mi moc zalezelo, ale bohuzel nikdo nezvedal... bylo mi smutno... a kameny padaly dal... bam bam bam... primo na moji helmu. A na ni byla kamera.!!! DO HAJE, vynadal sam sobe... Ale nemohl jsem v ten moment nic delat. Odnese to kamera nebo ma hlava, kdyz si sundam helmu... jen zkusil kameru zapnout, at nahrava.... Stal jsem tak, jak jsem mohl a cekal, az se vse sklidni... Nevim jak to vse dlouho trvalo. Mozna, ze jen malou chvilku. Coz v ten moment mi ani nepripadalo.... ale az vse bylo v klidu. Podival se opatrne nahoru, po stranach, a dolu.... Dole nekdo volal o pomoc: -HELP... Asi tak 50-60 m niz byla mensi skupina horalu... mavali rukama... asi meli zranene... Po nejake dobějsem uslysel a uvidel, jak leti ke skale vrtulnik horske zachranne sluzby. Hledal, kdo volal o pomoc... Kdyz se vrtulnik ke mne priblizoval, stoupnul jsem si na kraj skaly tak, jak ma byt -ze nepotrebuji pomoc: prava ruka nahoru, leva dolu a od tela, a nohy mirne od sebe. Pismenko "N", coz znamena NO, nepotrebuji pomoc. Pak jsem pilotovi ukazal pomoci znaku (z vojny....) smer a vzdalenost, kam ma letet. Pilot naklonil dvakrat vrtulnik na stranu na znameni: ze ANO rozumim...dekuji... a letel niz... Sundal jsem si kameru z helmy a zacal natacet zachranou akci. Padajici kameny zasahly dva horaly. Nevim, zda meli helmy na hlave, na tu vzdalenost (a pozdeji na zaznamu) se mi to nezdalo. Po nejake dobe zachranari postupne odvezli dva lidi z mista nehody. Kdyz bylo po vsem, hned vsichni horalove na skale ozili a jak mravenci zacali jit dal po svych. Jedni dolu, druhi nahoru. Tak jsem se take dal do pohybu.... Konecne jsem byl mimo nebezpecneho useku skal a stal na kraji ledovce. Puvodne jsem mel v planu zustat na chate Tete Rousee, ale neco mne hnalo jit dalo. Jo, vim co me hnalo jit az uplne dolu.... muj sesty smysl, kteremu jsem naslouchal. Takze jsem prosel v rychlem tempu pres ledovec az ke kraji. Sundal ze sebe zimni veci, macky, hulky vymenil za cepin a podival se dolu... smerem na udoli, kde byla videt nepatrna cesticka vedouci az k "zubajde". Byla to podivana stejne takova jako kdyz jsem stal ve Vysokych Tatrach na Krivani a videl vse dole... Prede mnou stal celkem nelehky ukol. Slezt dolu az na konecnou Tramway du Mont Blanc za necele dve hodiny!!!!! Protoze po 17 hod. odjizdel posledni vlak dolu...do krasneho zeleneho udoli...do mesta St Gervais. A ja sel.... kdo me zna z horalu vi, ze umim chodit dost rychle. Nevadil mi ani bagl na zadech. Uz jsem si na neho zvykl. Nasadil jsem tempo jak jsem mohl a "doslova letel" dolu.... Kdyz jsem dorazil az na konecnou stanici do Le Nid d Aigle (2372 m.n.m.), mel jsem takovou radost, ze jedine, co jsem se zmohl ze sebe dostat -sve JO, JOO JOOO a par krat jsem vztycil nahoru svou ruku. Sklidil jsem od lidicek potlest, udiv, radost a dotazy na Mont Blanc. Zvlast vsude pritomni Japonci... fotaky jak blazen, kazdy fotil jako o zivot. Bylo slyset Sasha, Sasha Mont Blanc OK !!! Good cameraman... Czech republic, good ... Sve jmeno jsem slysel jeste nekolikrat -no jo, na helme toto vše bylo o me napsano :-)

Za 5 min. prijel posledni vlak a lide zacali nastupovat do neho. I kdyz pokladna bylauzavrena, pokladni mi s radosti prodal listek na vlak... a ja nastupil do neho.Po ceste jsem si jeste povidal s mistnimi. Prece cesta dolu trvala dalsi hodku. Jedenmanzelsky par mi dokonce nabidl, ze mi svezou autem do kempu. Coz jsem velicerad uvital....A za oknem postupne mizely vsechny zasnezene kopce masivu Mont Blancu, jedenza druhym v rychle priblizujicich se mracich..... Blizila se bourka.Velka bourka...Byl rad, ze jsem vnimal sve smysly a sve vnitrni ja.

Poznamky:

* Napsal jsem jen cast svych zazitku z cestovani v masivu Mont Blanc.
* Muzu rici, ze vetsinu cesty co jsem popsal -jsem i natacel.
* Vnimal jsem svuj smysl a sve ja.
* Take jsem vnimal co rika sama priroda a hory.
* I kdyz jsem na svou turu vyrazil uplne sam, sam malo kdy byl. Vetsina cesty jsem sel porad s nejakými horaly. Francouzy, Anglicany, Holandany, Italy, Slovaky, Cechy, Polaky, Nemci atd. Proste pripojil jsem se ke skupine a sel dal. Horalove -spojte se:-)
* V jedne ze svých cest po masivu jsem uklouzl (s mackami!!!) na ledu a sterku a projel par metru dolu po fakt mirnem svahu, proste klouzacka. Doslova na zadni casti tela. Byla to takova prijemna klouzacka, ale jet dal se mi fakt nechtelo :-) zvlaste kdyz jsem ten usek predtim tvrde vylezl po svych. Zaseknul jsem cepin a pak postupne vylezl zpet na cestu. Odnesla to trochu lea ruka. Natahnul jsem si ji, jak jsem mlatil s cepinem o led, aby se zachytil. Kdyz se to stalo, tak jsem celou svou vahou s baglem (dohromady cca 100kg.) zustal na cepinu v leve ruce.... Pohoda lidi o zivot neslo. Hory mam rad a sveho zivota si cenim.
* Od horskeho slunicka a nekonecne nutnosti popijet vodu jsem si spalil dolni ret. Ani nejsilnejsi faktor mi v tom nepomohl, zvlaste kdyz na rtech zustavaji nepatrne kapky vody a utirani take nepomohlo. Dalsi zkusenost do budoucna. Mazat, mazat a mazat :-)
* 4 nehty na nohou mi slezou -dan za to, ze jsem je spatne ostrihal pred vypravou. A to uz je malickost, kdyz si uvedomis, ze jsi stal az na MONT BLANCU.
* Vzdy jsem mel u sebe kompas ... pri jednom vyslapu v masivu Mont Blancu z niceho nic prisla bourka a nebylo videt dale jak na 5 metru. Otocil jsem svuj smer a s pomoci kompasu se vratil zpet dolu. Pomohlo mi to, ze jsem si predtim svuj smer zameroval pomoci kompasu.
* Celou dobu jsem nemel stach a byl jsem rad, ze lidicky, kteri mi pozehnali, se nebali.

 

Nechtel bych, aby se o me nekdo bal. Strach, uzkost o blizkeho, starost atd. to vse jsou negativni emoce a SILNA ENERGIE, ktera muze ovlivnit chod udalosti. Proto, koho jsem znal jsem poprosil, aby se o mne nebali, naopak -pozehnali a davali radost na cestu. Aby mysleli v tom nejlepsim a optimisticky. Pozitivni mysleni MA TAKE SVOJI VELKOU SILU. Jednou v zivote kazdy zazije něco, co se neda vysvetlit

normalnim rozumem. Myslenky a chovani, které získáváme od svych rodicu,ze skoly, ze zivota atd. na pochopeni nestaci. Pak prijde na radu nas sesty smysl aneco co nelze jen tak popsat, ale velice dobre to znaji mnisi z Tibetu a lidi, kterizasvecuji zivot jinym SMYSLUM BYTI. Coz jsem poznal a znam take.Byt o krok dopredu nez je skutecnost a verit svym cilum.Mozna si nekdo mysli, ze jsem nezodpovedny, ze jdu tvrde po svém jakberan...presto to tak neni.„Neni dulezite, co je na povrchu, ale co je uvnitr naseho ja“.K horam mam velky respekt, uctu, lasku, cit. Vnimam vse, co se v nich deje a take corika muj smysl. Strach v nem nema co delat. Bat se a davat najevo -rovna seneuspechu uz od zacatku. A to ja nemel. Uz pred pul rokem v jednom utulnemopavskem byte jsem byl myslenkou na vrcholu hor... a stalo se to, co se melo stat.Byl jsem tam. Dekuji.

Sasa & Kamzik

Jediny zijici puvodni Tatar na Morave.Pardon.....oprava: zivy TatarHoj a horam zdar :-)