VÝSTUP NA PIZ BUIN

Napsal Super User. Posted in Dynamo 43

8. 7. 2004

Piz Buin

Výstup na Piz Buin (PZ) jsem letos vybral jako vrchol již tradičního výletu s Autoklubem Pretiox. Počasí sice letos moc nepřeje, ale přesto jsme se odhodlali já, Jiřina, Jakub a Pavel Drkoš, že to dnes zkusíme. Další dny se má totiž počasí ještě více zkazit. Dnes jsme se stěhovali z Brandu do Galtüru.

Chvíli po příjezdu jsme už okupovali šéfa hotelu, aby nám něco řekl o počasí a vlastní trase výstupu (zda platí trasa zmiňovaná v průvodci). Předpověď sice nebyla optimistická, ale aspoň dopoledne nemělo pršet.

Můj původní plán vstávat ve 4 hodiny byl Jiřinou zamítnut, ale nakonec, na doporučení šéfa, jsme se k němu vrátili. Snídani nám nachystali už večer a dali před dveře pokojů. Pavel nás přišel upozornit, abychom si ji dali dovnitř. Už jsme leželi v posteli a snažili se usnout. Lehké vzrušení z následujícího dne mi nedovolilo pořádně usnout, takže ve 4 ráno, kdy zazvonil budík, jsem už měl „nastoupáno“ hezkých pár metrů. Rychle jsme posnídali – neposnídali a o půl páté vyrazili k přehradě Silvretta Stausee.

Tam jsme byli autem za 15 minut. Zaparkovali jsme u hotelu Piz Buin, přešli boční hráz přehrady a stoupali k chatě Wiesbadener Hüte (2443 m) – výškový rozdíl kolem 400 m. Stihli jsme to za 1:30, o 45 minut rychleji než uvádí značení. Na chatě jsme byli v 6:15, právě včas, abychom se napíchli na nějakého horského vůdce s klientem. Jednoho jsme si vybrali, shodou okolností nás kus před chatou předjel v pick-upu (ale nevzal nás). Přeptali jsme se ho na sníh (OK) a počasí (nic moc). Ujistili jsme se taky, že máme v plánu standardní výstupovou trasu. Já jsem si obul plastikové duplexy (boty), protože moje „lehká trekingová obuv“ by byla velice rychle proměněna v malé koupaliště (pro nohy).

Sledovali jsme „stopu“ našeho vůdce. Šel sice pomalu, ale my jsme chtěli zadarmo využít jeho místních znalostí cest. Vyšli jsme zatím bez lana. Za Grünne Kuppe (2579 m) začíná Ochsentálerský ledovec a zde se také oblékají úvazky a navazuje se na lano.

Ledovec se traverzuje pod ledopádem pod stěny Silvrettahornu a zde se vystoupá mezi ledovcovými trhlinami na plató.

Ochsentálerský ledovec

Odtud je už vidět sedlo Buinlücke (3056 m). Samozřejmě jsme pořád sledovali našeho vůdce. Nebyl asi rád, ale nedával to najevo. Šel opravdu pomalu a tak jsme ho na plató předešli. Před ním šla totiž ještě jedna skupina, a tak jsme sledovali její stopu. To už mírně poprchávalo a foukal vítr. Vrchol PB byl neustále v mraku. My jsme nevěděli, zda si na výstup ze sedla nazout mačky a vzít cepín. Skupina před námi pokračovala bez maček, ale s hůlkami. My jsme čekali, co udělá skupina „našeho“ vůdce. I oni pokračovali dál tak, jak byli.

 Sedlo Buinlücke

Po výstupu do sedla se do nás opřel pořádný vítr a při poryvech to s námi pěkně smýkalo. Po sněhu jsme šli asi jen 50 m a dál už byla buď skála nebo šotolina. Tři místa asi tak po pěti metrech měla obtížnost tak III, ale šlo to vylézt bez problémů. Před prvním výšvihem jsme si odložili hůlky a dobře jsme udělali (opět po vzoru místních vůdců). Od posledního výšvihu je to pak na vrchol asi 15 minut. Na vrchol (3312 m) jsme dorazili kolem 11:00. Na vrcholu je obligátní kříž. Po vrcholovém focení jsme začali hned sestupovat.

Vrchol Piz Buinu (3312)

Jen tak bokem: Pavel chtěl, aby nás někdo společně vyfotil a tak stál u druhého vůdce alespoň minutu, ale ten dělal, že ho nevidí. Nakonec nás vyfotili Frantíci, co šli s „našim“ vůdcem. Sestupovat jsme začali před Frantíky, protože byli hodně pomalí. Zpět do sedla Buinlücke jsme dorazili kolem 12:00.

Bez zbytečného zdržování jsme vyrazili dolů, protože už dost pršelo. Ledovec jsme přešli bez problémů, sice trošku jinou cestou (sledovali jsme jinou stopu). Na Grünne Kuppe jsme se odstrojili z úvazků a vše hodili do batohů. Za kupou jsme ztratili cestu a napojili se na jinou, která vedla níže než naše výstupová. Nebyla moc příjemná, protože vedla mimo sníh a nevedla po chodníku a mě se po ní v plastikáčích šlo špatně.

Pavel vystartoval dopředu tuše, že se na chatě setká se značnou částí našeho zájezdu a zejména se svou ženuškou. My jsme dorazili na chatu asi ve 13:45. Převlékli jsme se do suchého, něco málo pojedli. Mezitím déšť zesílil, ale ne nadlouho. Kvůli cepínům na batohu jsme nemohli použít pláštěnky a tak jsme mokli v bundách. Nebylo to tak strašné, až na tělo jsme nepromokli.

U jezera jsme byli kolem půl čtvrté. Zde jsme našli zpestření díky závodům veteránů při oslavě 50 let otevření vysokohorské silnice Silvrettahochalpenstrasse. Viděli jsme i starou octavii a tatru 603. Při cestě do Galtüru nám na silnici ještě překážely pasoucí se krávy. Na hotelu jsme však s chutí vlezli do sprchy. Výškový rozdíl byl dnes kolem 1300 m.

Lumír Kadlas