Poprvé bez staršího zkušeného horolezce v Tatrách

Napsal Super User. Posted in Dynamo 43

Všechno začalo 15.10.2000 což byla neděle a já jsem se chystal věci do školy, v tom my bleskla myšlenka co budu dělat, když máme ve škole čtvrtek a pátek volno to se musí využít!!!

Okamžitě my hlavou proletěly Tatry, ještě si musím něco za lézt v Tatrách než tam přijde zima říkám si. S úsměvem na tváři jsem obvolával Matesa, úsměv však brzy vymizel když my Mates sdělil že je v Praze a má spoustu práce no jo podnikatel. Hold můj věrný přítel na laně je tabu!!! Říkám si přece když Mates nejede tak nezůstanu doma, už jsem něco v Tatrách zažil a něco nalezený už v Tatrách mám tak proč bych nejel. Ale kdo pojede semnou na druhý konec lana? Vzpomněl jsem si na Adama, který byl minule s námi v Tatrách. Volal jsem teda Adamovi. Po poslechnutí mého návrhu ihned souhlasil, odjezd byl naplánován na ráno 26.10 (čtvrtek). Cíl Batizovská dolina (Gerlach). Doma jsem hned študoval cesty na Gerlach a pár jsem si jich vyhlídl ale to jsem netušil co nás tam čeká!!!

 

26.10. (čtvrtek) – 7hod ráno jsem slavnostně nasedl v Kojetíně do rychlíku do Žiliny, s vidinou krásného lezení už jsem se viděl někde na té krásné stěně jak mé prsty jemně a obratně se pohybují po skále. Doufal jsem že Adam nezaspal a že v Přerově na nádraží bude a stále jsem se snažil vzpomenout jestli jsem něco nezapomněl ale jak na potvoru si nato určitě vzpomenu až to budu někde v dolině potřebovat a pak se budu tlouct do hlavy jak sem na to mohl zapomenout. Adam na nádraží byl to jsem si oddechl a jsme komplet. Přestupujeme v Žilině vlak byl zase plnej tak jsme zůstaly na uličce před WC seděli na batozích a pojídali rohlíky to bylo moje první jídlo ten den tak vemne zmizeli jak gestapákova do bunkru. Po chvilce k nám přišla babička a řekla ať si jdeme sednout že ta má volno, konstatoval jsem že jde poznat že jsme na Slovensku lidé jsou tu srdečnější to u nás by tě babka ještě seřvala že se válíš na zemi a zavazíš ji na cestě na záchod. Konečně jsme dorazily do Popradu jak rád jsem to místo viděl. Počasí nic moc Tatry jsou celé v mracích vidina krásného lezení trochu polevila ale přesvědčoval jsem se že se to spraví. Električkou jsme jeli do Vyšných Hágů. Z Vyšných Hágů jsme vyrazily, počasí stalé nic, docela jsme pospíchali chtěli jsme dojít ještě do večera až navrch Batizovské doliny (vyšší batizovská roveň) do bivaku u Kostolika. Ale to se nestalo cestou začalo pršet a docela foukat tak jsme to zabalily u Batizovského plesa a zalezli do mini nízkého Bivaku před deštěm. To mi něco připomínalo přesně tak jsme skončily když jsem tudy šel z Matesem, já tam snad nikdy  v kuse až navrch nedojdu. V bivaku moc místa teda není nedá se tam ani pořádně sednout je hrozně nízký. A Adam musel mít rovnou plochu protože měl nafukovací karimatku tak aby si ji neprodřel, tak jsem zase skončil napasovanej s karimatkou mezi dvěma šutry. Jak z Matesem, mám prostě pech!!

 

27.11. (pátek) - Adam si stěžoval že se nikdy nemůže obléct tak aby mu bylo akorát buďto mu je zima nebo horko. Říkám mu to chce praxi na to přijdeš. Po snídani jsme hned vyrazili navrch počasí bylo ještě horší než včera na vrchu byl poprašek sněhu z mé vidiny krásného lezení už moc nezbilo vrchol všeho byl když nám začalo cestou sněžit teď byla vidina krásného lezení v prdeli!!!!!!!!! Po naleznutí bivaku jsme šli hledat vodu, vody bylo málo nebo bila zmrzla nakonec jsme vodu nabrali dole pod Kostolíkem v mini plesu, podle mapy mělo být docela velký ale teď je to taková větší namrzla louže hold je málo vody. Když už jsme byly dole šli jsme prozkoumat bivaky, jsou docela velký akorát ty skleněné flašky co se tam povalovali tam nemuseli být! Jdeme zpátky na vrch stále sněží a je mlha je polezení, utěšuji se tím že si říkám že to bude dobrý trénink na zimu a byl. K večeru se nám ještě nechtělo zalíst do spacáků tak jsme se šli podívat po letadle které tam kdysi spadlo, z jeho častí jsou také dveře od našeho bivaku a sem tam se najdou roztroušené u bivaků po dolině, které tam do táhly horolezci pro zlepšení bivaku. Došli jsme až na vrch na hřeben ale po letadle ani památky na vrchu byl silný nárazový vítr tak jsme tam moc dlouho nepobyli vyfotily se a mazali dolů do bivaku už se totiž stmívalo, skoro za tmy jsme se vrátily. V bivaku vládla pohoda jedli jsme a pili venku bylo škaredě. Večer docela přituhlo a byl jsem vděčen za můj milí péřový spacák do kterého jsem se zachumlal a studoval průvodce.

 

28.11. (sobota) - Ráno bylo kosa jak z nosa botky jsem měl úplně zmrzli sotva jsem se do nich obul začaly mně mrznout prsty tak jsem měl nedobrovolnou rozcvičku před bivakem jménem skač jak můžeš, pochvíli skákaní jsem se zahřál. Musel jsem jít pro vodu naštěstí jsem si vzal kladívko na led pleso bylo zamrzli dobrých 5cm. Ráno bylo nádherně čisté nebe ale zima, to by nevadilo slunce ještě nevylezlo to by se ještě mělo spravit až vyleze bude tepleji. Hned jsme začal přemýšlet kam po lezem ale to netrvalo dlouho jako naschvál přišla oblačnost a mlha zase bylo po lezení. Nedalo nám to tak jsme si šli aspoň vyběhnout sestupový žleb ze zadního gerlachu za 1 bez lana. Bylo to tam trochu namrzli v některých místech bylo už dost sněhu, jinak holá skála potom to začalo trochu roztávat když občas vysvitlo mezi mrakama slunce tak tam tekla i voda neměl jsem z toho moc dobrý pocit lezli jsme bez lana a kdyby někdo špatně spadl nevím jak by to sním dopadlo bylo to docela Prudký zastavil by se asi zadlouho. Cestou zpět jsem si vzpomněl že mám v bivaku nachystaný sýr až přijdu a takovou chuť jsem na něj dostal.Ale co to sýr nikde po urputném prohledání každého kamínku bivaku jsem to vzdal a proklínal všechny sviště a hraboše co tu jsou. Večer se úplně vyjasnilo, byla zima ale ten nádherný pohled na hvězdy, dlouho jsme s Adamem stáli a pozorovali hvězdy. Byl také krásný pohled dolů na města která nám svítily svými nespočetnými světli. Bylo ták čisté nebe že měsíc nebyl a přitom hvězdy na obloze házely na zem nepatrný stín. Velké ticho se rozprostíralo v dolině a ani sebemenší větřík nevál. Pohled na obrysy hřebenů a štítů, které vás obklopovaly ve vás zbuzoval smíšené pocity jedny nádherné že můžete být tady v té krásné krajině, druhé vzbuzovaly respekt a samotu mezi těmito velkými stěnami a štíty mezi nimiž jste nepatrný malilinkatý tvoreček jež se snaží na ně vylézt. Tuhle noc stále Adam odháněl od sebe neidentifikované návštěvníky asi se svišťům nebo co to bylo líbil. Pomalu ho dováděli k šílenství, když stále slyšel kolem sebe a pod sebou šramot. Ale nakonec usnul.

 

29.11. (neděle) - Ráno v neděli jsme se sbalili a pospíchali jsme dolů na vlak, protože jsme nevěděli v kolik jede vlak.. Jako naschvál přišla teplá fronta a udělalo se nádherně slunce svítilo po mráčků a mlze ani památky a my musíme jít dolů to naštve takový je už osud. Slunce urputně do nás pražilo tak jsme mohli jít v tričku byla to příjemná změna po mrznutí předchozích dnech. Když jsme došli k Batizovskému plesu což trvá zhruba půlhodinku, po sněhu na vrchu už skoro nebily památky. V Adamovi se nezapře vysokohorský turista my jsme nešli dolů ale běžely Adam celou cestu od Batizovského plesa dolů běžel možná jsme trhly rekord v sestupu ani bych se nedivil. Po „běhu“ dolů jsme měly ve Vyšních Hágů čas tak jsme zašli na pivo docela bodlo po čtyřech necelých dnech navrchu v zimě. Abych byl přesný Adam si teda nedal pivo ale to s Matesovou a spol. školou dohoní. Odjížděli jsme odpoledne z Popradu vlaky byli v neděli samozřejmě natřískaný jak se dá už jsem viděl tu jízdu vlakem. Sedli jsme si do kupéčka kde seděla jedna slečna, po dohadování s Adamem kolik je hodin protože nám šli o hodinu rozdílně jsme zjistili od slečny že podobu co jsme byli navrchu se posouval čas z letního na zimní takže mně šli o dvě hodiny pozdě a Adamovi o hodinu tak jsme byli radí že jsme nevěděli kdy nám odjížděl vlak jinak by nám ujel, přece nevědomost je někdy k něčemu dobrá. Cestou jsme byli vyhoštěni z kupéčka cestujícími s místenkou takže nás přecpaná ulička neminula. Byly jsme s Adamem vychlámaní a všemu jsme se smáli takže na nás musel být pohled po dotazu slovenských studentek jestli jsme horolezci jsem hrdě odpověděl že ano, hned následoval dotaz jak to že se nebojíte jak se tam udržíte jsem odpověděl že na tom nic není druhá ji odpověděla jsou přece trénovaní. tak se mi zvedla mužská hrdost ovšem po dotazu jestli jsme panici mě tak zaskočila že jsem byl rád že vystupujeme. Po rozloučení se studentkami „se slzami v očích“ jsme přestupovali v Žilině. Cesta z Žiliny už byla pokojná,v Přerově jsem se rozloučil s Adamem a doufám že brzy bude mezi námi v Bezuchově. Cestou z Kojetínského nádraží domů jsem už přemýšlel kam příště vyrazím a s kým? Tak doufám že bude stále hodně kamarádů horolezců kteří budou jezdit do hor a „ne stále sedět doma!!!!!“ Doma jsem si říkal přece to nebylo tak špatný alespoň jsem prostudoval průvodce a dokonale poznal Batizovskou dolinu i když jsem si nezalezl a také jsem si vyhlédl cesty v Tatrách na příští letní sezónu nějaký ty prásky takže Mates těš se doufám že s tebou můžu na dále počítat a i s vámi ostatními známými i neznámými kamarády.

 

PS: Snad se to dalo číst s pozdravem zip (Pavel Šofr).