Z historie prvovýstupů (Vzpomínka na Adršpach)

Napsal Super User. Posted in Dynamo 42

(Max Reichelt, KV, Lössnitz)

 

         1923. Velikonoce. - Přes Görlitz - Hirschberg - Landeshut - Liebau - Schömberg startovali jsme k výzkumné výpravě do skalního města Adršpach ve Waldenburských horách.

Alfréd, naše zásobárna vtipů , nahlédl do jízdních plánů a zasmál se , když našel: "Budišín, všechno vystupovat." My ostatní jsme se na sebe hloupě podívali, museli jsme však zachovat úsměv ke zlé hře. Polovinu noci jsme museli strávit v čekárně až konečně odjížděl vlak do Görlitz. Vtipálek pozoroval v oddílu vlaku své modřiny, které jsme mu uštědřili, abychom se zahřáli. Schömberg! Bydleli jsme v hostinci " U zlatého lva". Tam jsme se dozvěděli téměř vše, co bylo nutné, abychom se bez překážek dostali přes hranice.Příští ráno nás uvítalo na nohou velmi záhy. Potřebovali jsme dobrou hodinu, než jsme se dostali přes Voigtsdorf po Buttermilchsteigu ke skalám, které, jak se ukázalo, byli mezi lezci zcela neznámé, neboť všechny vrcholky byli naprosto nedotčené. Mnoho věží stojí zde hustě vedle sebe a jsou mezi nimi nádherné a mohutné postavy. Pěšiny skalního města, které jsme křížem - krážem prošli, byli ještě pokryty sněhem a ledem. Hledali jsme skály a posuzovali je z hlediska možnosti výstupů. O svatodušních svátcích chteli jsme přijet znovu a dobýti první vrcholy. Vzali jsme v úvahu zejména věže, které stáli na okraji obvyklé cesty průvodců, a to z těchto důvodů:1.žádné cestovní pasy, 2.soukromý majetek,3. vstupné do skalního města,4. průvodci z povolání. S plným rancem plánů jsme se vraceli domů.

         V klubu se hned začali veliké přípravy. Otto, soustružník, převzal úkol zhotoviti kruhy. " Samozřejmě, udělám je v boudě, vysoustružím je z celého kusu," prohlásil velkoryse. Willi, s černou kudrnatou hřívou, měl také dostatek času a co bylo ještě důležitější, měl materiál, který nic nestál. Bylo mu proto uloženo, aby zhotovil pouzdra pro vrcholové knížky. Rovněž jízní řád byl pečlivěji připraven, aby zase nedošlo   k podobnému omylu, jako o Velikonocích.

         Nastala sobota před svatodušními svátky a byla příznivá předpověď v počasí. Dest mužů a jedna "ona" jeli v přecpaném osobním vlaku do Liebau a odtud pěšky do Schömbergu. Kolik asi bude zde stát nocleh? Předešlou neděli jsme ve Schmilce za vyspání zaplatili 2.000 Marek. Štěstěna nám přála, postel jen 600 Marek. To znamenalo, že jsme mohli dopřáti žejdlík moku. Toulka městem s hezkým dřevěným podloubím zpříjemnila a zkrátila naše čekání. Mezitím dorazili do městečka tři příslušníci FDKR a tři muži z klubu "1917". Tak přece jen naše úzkostlivě střežené tajemství bylo vyžvaněno.

         V neděli ráno vyrazili jsme všichni společně ke státní hranici. Bez pasu, bez obtíží , bez deviz, avšak s velikými batohy a plni velikého očekávání. Místní noviny psaly, že naše batohy jsou obrovské, a plny lezeckého nářadí.

         Přišli jsme k našin vyvoleným skalám a Willi se dal hned do práce. Z jihu přes balvany komínem k šikmé plotně, odtud na převrchol, pod výstupem z něho byl připevněn kruh. Daleko byl slyšet zvuk sekáče a kladiva. Přepad byl proveden, Willi dosáhl jakéhosi výčnělku, který se s ním ulomil a už se houpal ve vzduchu na údolní straně. Rychle jsme ho přitáhli k sobě. Podruhé se to podařilo. Lehká spára vedla k vrcholku. Zaznělo mocné Berheil a "Svatodušní věž" první skála v Adršpachu byla dobyta. Pod nami se rozproudila živá zábava. Majitel skal vyslal jednoho ze svých lesních dozorců, který podle jeho rozkazů, kdyby nic jiného nepomohlo, měl opovážlivcům rozstřelit lano. Naši kamarádi dole měli velikou práci, než toho muže přesvědčili, že naše počínání je zcela neškodné. Kdo ví , co si ti lidé mysleli. Devět mužů bylo na vrcholu, a zpívali jsme nadšně:"Zelený klobouček na stranu si dám". Vtom přišel z vesnice Richard, nejlepší z našeho klubu, a podnikl hned druhý výstup. Mezitím se pod skálou shromáždilo mnoho národa. Po každé písni ozval se dole potlesk, a my jsme byli pozváni na kávu. Vesnická mládež přinesla černo - bílo - červenou vlajku, kterou jsme z taktických důvoců rozdělili na tři, pro případ, že by nám i příští den přinesl další vítězství. Hrdi na svůj čin, připravili jsme se ke slanění a pak byli jsme připraveni odpochodovat do Schˇombergu. Nepočítali jsme však s pohostinností adršpašských. Udiveni, byli jsme zavedeni do domu paní Paslerové. Na stole se zaskvěla hora koláčů, a my samozřejmě jsme nenechali ležet ani okolek. Do Schömbergu jsme tedy už nemuseli a ubytování nám bylo poskytnuto zadarmo. Lidé byli nadšeni. Jedna zpráva místních novin později zněla:"Jako housenky po kameni se plazili vzhůru, nám bylo všelijak jen z pouhého přihlížení. -... nádherné německé písně zněly"atd. Lidem jsme vysvětlili důvody svého počínání. Dcera paní Paslerové byla zaměstnána v zámku a proto jsme dodatečně obdrželi povolení od "pána" býti činnými v jeho území. Paní von Nádherná poslala nám mísu salátu se špekem a s vařenými vejci. To bylo něco pro nás marmeládové hochy. Byli bychom své vítězství rádi oslavili sklenicí piva, ale s našimi inflačními obrázky jsme si nemohli nic začít. Česká koruna stála 1635 papírových marek. S pozdvižením sklenek nebylo nic.

         Panstvu jsme příští ráno uspořádali před zámkem dostaveníčko. Nádherně zněla z lesa ozvěna našich písní. V zámeckých dveřích se objevil lokaj, jakého vídáváme jen na obrázcích , nebo v kině, a tlumočil nám, aby jeden z nás šel dovnitř. Otto s velurovým kloboukem vstoupil odměřeným krokem a vrátil se po chvíli s několika korunami. Dále jsme měli volný vstup do skalního města s průvodcem. Prohlídka se měla uskutečnit odpoledne, ale dříve museli padnout ještě další věže. Richard se společníky šel k Saskému kameni. Willi se svými nohsledy k Almasteinu, na nějž jsme vystoupili žlábkem, který se zužuje ve spáru. Spára vede k bloku, odtud zase spára k výčnělku na údolní straně(kruh) přes krátkou stěnku na vrchol. Od výčnělku jsem jistil Williho, ale jeho pozdrav, když se dostal ke mně jsem neslyšel pro veliký lomoz ještě většího počtu lidí, který se zatím pod skálou shromáždil a nám tleskal. Sachsenstein zatím padl. Na JV z podstavce s podporou na římsu. Spárou k jeskyňce. Traversem ke spáře, která vede na plotnu, odtud s podporou na vrchol. Vrcholová tyčka zhotovená ze suché smrkové větve byla vytažena na skálu a ozdobena třetím dílem   praporu. Připevnili jsme slaňovací kruh. Harmonické horské pozdravy zněly nahoru a dolu.-Štěstí z dosažení vrcholu!- Po sejíti ve společné ubytovně jsme se vydatně najedli. Velká pánev pečeného masa, vajec, másla, mléka, chleba a koláčů. Vesničané to vše pro nás snesli a u Paslerů jsme hodovali. Náš proviant v Schömbergu čekal marně.

         Převlékli jsme se do pořádného vycházkového šatstva. Prohlídka skalního města začla. Obdivovali jsme fantastické útvary, které nám průvodce s mnoha humornými historkami ukazoval. Co se zde vše nevidí: no např.Krakonošovy kalhoty, Johannes na poušti, císař Leopold, Mojžíšovo desatero, Dítě v peřince a mnoho a mnoho jiného. Na velkém prostranství s pramenem podává se občerstvení. Zde je také kniha, do níž se návštěvníci zapisují. Otto zkarikoval našeho siláka a my jsme se podepsali. Učitel a kovář dali každý rundu sladkého likéru a my jsme jim poděkovali zazpíváním. Podnikli jsme též plavbu po jezeře zcela obklopeném skalami a 316 m dlouhém. Po východu ze zajímavého skalního města byli jsme přivítáni ranami z hmoždířů a zvuky lesních rohů, které nevyvolaly jen ozvěnu, nýbrž spropitné.

         Ztrávili jsme v Adršpachu ještě jednu noc. Třetí sváteční den zastihl nás zpívající na cestě do Schömberga. Na cestu jsme dostali chléb, máslo, vejce, slaninu a salám.Polní láhve byly plné mléka.- Vnitřně plně spokojeni s rozzářenými obličeji z prožitých dojmů vrátili jsme se domů. Saským lezcům bylo otevřeno nové území a urovnána cesta. Brzy budou v Adršpachu dobyty všechny věže, které lezcům způsobí mnoho radosti. - Poněvadž jsme však byli prvními, myslíme často na svatodušní svátky 1923.