Vysoké Tatry - zápisky z deníku (Matoušek, Kadlas, Frydrych.)

Napsal Super User. Posted in Dynamo 42

Po čase opět vyrážíme do Tater. Předpověď špatná a tak nás moc nejede. Další text vychází z přesných poznámek psaných na jízdenky (ostatní papíry jsem zapomněl doma). Pokud se zdá někomu zmatený je to tím, že to tak bylo.

         Akce začíná. Je sobota 28.3.1998. Po probdělé noci další noc trávíme ve vlaku. Je prázdno, a tak ležíme. Pavel Frydrych si vybral zvlášť klidné kupé. Klid občas narušovalo pouze drobné blití spoluležícího. Naštěstí ležel na podlaze a byl jinak neškodný.

         Za chvíli už jsme na Štrbském plese. Nikdo moc nespěchá. Trochu sněží, ale furt čekáme, že se udělá pěkně. Čekáme raději u piva a kuřete. Pak nám to nedá, nasazujem chlupaté lyže a jedem na Popradské. Občas svítí sluníčko. Aby jsme využili toho, že máme všichni lyže, navrhuji nechat původní cíl - Rumanovu dolinku - pro další akci se Zorkou a vybrat se do Piargové doliny. Bohužel je to přijato, a tak   to vypadá, že již třetí noc nebudu spát.

         Světlým okamžikem je chata na Popradském plese. Oba Pavlové u stolu usínají, a jen stěží konzumují pivo, čaj, pivo, polívku, pivo. Jen těžko, velmi těžko vzdorujem pokušení zalehnout na spaní zde. Trochu nás srovnávají ceny (vždyť je s námi Lumír). Nedostatek odpočinku je ovšem znát na všech.

         Falcký na závěr objednává palačinky : "Paní vrchní 3x palačinka!"

Vrchní : " Tři porce ".(To je po dvou kusech - pozn.aut.)

Falcký : "Ne ! Jen tři kusy na jeden talíř "

Vrchní : "Tak já vám přinesu tři poloviční porce "

Falcký pohlíží znaveným zrakem na vrchní. Pak si jí představil přeříznutou (snad tu palačinku), a křičí : "Ne poloviční! Celou! Ale jen jednu!"

Lumír (asi k palačinkám) poznamenává, že potmě je to jedno. Zmatená vrchní přinese každému pro jistotu ještě pivo.

         Tak nevím, už by jsme měli raději jít. Falcký se pomaly zasouvá pod stůl a hlásí, že se stmívá, že chytl formu a tak asi budem muset jít. Když už se pod stůl pomalu zasouvám i já, začíná se Lumír zajímat o placení. Při placení Lumír protestuje, proč platit chleba, když jsme žádný nejedli. Ovšem odpověď "ale chtěli jste ho " nás zcela odrovnala. "Nedostali, nejedli, ale chtěli jste ho   - tak platíte!" dodává vrchní, abychom se náhodou neprobrali a nezačali protestovat. Na další protesty, snad s vyhlídkou večerního šlapání dolinou se již nezmohl nikdo.

         Asi o tři hodiny později hlásí Falcký, že vidí konečně to největší slovenské prso.

         Dost pofukuje, poletuje sníh, ale moc ho není. Hledáme, kde se zakopat. Nikdo si již netroufne navrhnout dojít až do Piargovi dolinky.   Nakonec kousek od břehu trochu hrabem, v zápětí narazíme na led, tak toho necháváme a stavíme stan a rychle dovnitř. Venku je spíš pošmourno, poletuje, občas cosi padá. Vaříme čaj , ale v 19 30 už ležíme.

         No bude ráno 800 (po staru ještě 700). Celou noc dost fouká. Falcký jde na záchod, rychle se vrací a zalézá do spačáku. Na obecnou otázku "Co dál?" odpoví : " myslel jsem, že se mi nechce spát, ale já jsem se potřeboval akorát vyčůrat a spát se mi chce". Zalezl do spačáku a hned se mu zdál sen, jak jede na střeše svého auta a protože se nemůže dostat k volantu, řídí jen vyvažováním na střeše kabiny. Je to ovšem velmi náročné. Nakonec ze střechy v záchraně života musí seskočit a tak začínáme vařit.

         10oo - Venku se trhá mlha a Falcký vyráží na prohlídku okolí, tentokráte na lyžích, auto již se neobjevuje. A už je zcela jasno a tak špekulujem kam se vydáme.

         1140 - Už skoro vyrážíme. Počasí je nádherně kýčovité, sluníčko svítí jak divé a vysává z nás poslední zbytky sil. Náš cíl se neustále přibližuje stanu a Popradskému plesu (Mengušák, Čubrina, Čubrinka, Hincova veža, veža Olgy ..). O půl jedné však již šlapem přes pleso směr Čubrina. Navrhuji přímo rovně přes práh a stěnou. Ale jsem přehlasován. Prý to vezmem zleva pohodlnou rampou. Pod nástupem sundaváme lyže, já s Lumírem vytahujem lana. Ale Falcký říká, že nám prvních 150 metrů prošlape sólo a pak se za ním můžem cvaknout. Mačky prej ať taky nevytahujem, že to přeběhnem v botách. Tak mládí vpřed a hurá nahoru. Asi po 30 metrech vytahujem již méně pohodlně mačky. Po dalších 15 m   vytahujem již velmi nepohodlně lana. To dodá morál a Falcký natahuje celou délku. Lumír pak ještě asi 10 m a pak chvíli hrabe, oprašuje, čistí, ometá, zkoumá, brblá, prohlíží, nahlíží, funí a nadává a nakonec láká i Falckého. Ten pokračuje v započaté činnosti na stále stejném místě a se stejným výsledkem. Přidává více odborných argumentů a objektivních důvodů a hlásí, že tato snadná rampa není snadná a jdem dolů. Jsou asi 3 hodiny a mladí chtějí dolů. Prý dolů až na Popradské pivo (tedy pleso a tam na pivo).

         To mi však nedá. Sjezd mě moc neláká, pytel v trojce jako jediný dnešní výkon také moc netěší. A tak se obracím do žlebu vedle a šlapu a šlapu až do sedýlka a ještě kousek skalního hřebene a asi v 5 jsme všichni již spokojeni na Čubrince. Počasí nádherný, rozhled taky. Nakukujem do Piargovi dolinky, radujem se, že jsme nešli až tam a vybíráme si opravdu pěknou zimní cestu na zítra na Koprovský štít. Vršek je však opravdu malý a tak za chvíli jdem dolů. Při sestupu se na chvíli chytnu kamene asi velikosti osobního auta a když se pohne a vidím jak kousek přímo pod ním stojí i piklu pevně přivázán Pavel, tak se jej snažím držet (jak jsme bláhoví). Kamené auto však zastavilo a Pavel se rychle přesunul jinde. Má holt někdo na tak velké kameny štěstí, že by mu mohli závidět.

         Na lyžích pak sjíždíme již při západu slunce až k stanu. No prostě nádhera. Vaříme po tmě a pozorujem neskutečné množství hvězd. Je opravdu velmi pěkně, škoda všem co nejeli. Kdy naposledy jste tábořili přímo na Velkém Hincově plese? Falcký opět cosi zkoumá. Tentokráte, zda dojde bosí na záchod. Nedošel, vymrznul a vrátil se. Je měkej. Je zcela klidno, pěkně a tak usínáme v pokoji. Vzpomínáme akorát asi dvou překvapených skialpinistů, kteří zde dnes hledali klid a našli nás se stanem.

         Další den je pondělí. Mladý řve : " Vstávat, zase jasno!" Moc se nechce, ale začne vařit, tak mu prominem. Když vidíme Lumíra nad polívkou, vzpomínáme domovy a Lumír Jiřinu. Lumír prvně pobryndá sparťana, potom předpověď počasí   a když pobryndá celé noviny, začne bryndat rovnou do ešusu.   Navíc mu nestačí, že na nás večer testuje konzervy s dvouletou prošlou lhůtou. Ráno rozdává i čokoládový nápoj standard extra s vůní třešní. Ale my silní chlapi to přežijem.

         Již v 11 hodin se vypejkáme na slunku na nástupu na Koprovský štít přímo od Hincova plesa. Zatím jsme převážně ve slipech a tričkách a sluníčko pálí jak ďas. Vybraná cesta je opravdu báječná. Vzláště, když se Lumír, hned v druhé délce, šutrem asi metrovým, strefuje do Falckého na štandu (na menší kameny Pavel už takové štěstí nemá). Ten je ovšem náležitě uvázán a tak ho Lumír neurazil (jak bylo asi původně plánováno). A tak Pavel visí ve štandu, já na jedné ruce na cepínu a Lumír uprostřed cosi vykřikuje. Nakonec se k Pavlovi spouští, trochu ho povazuje a na provázku strká až do doliny. Lumír potom   doleze ke mě. Slaňujem do žlabu a pelášíme také dolů. Opět se potvrzuje, že nemít dvojitý lana, byl by velký problém. Pavel má dost pomlácenou ruku a tak tento výlet předčasně končíme. Balíme věci, stan, vše nakládáme na záda, sebe na lyže a sjíždíme pomalu dolů. Ještě dobře, že Falckému to jde tak dobře i jen s jednou rukou. Dokonce jede Pavel s jednou rukou lépe jak já s oběma. Něco po osmé jsme již v Popradě. Čekáme na vlak a popíjíme pivo. Původně jsme s Pavlem pili nějakého Corgoně či Gorgoně, ale Lumír nás překvapil, když nám řekl ať pijem něco pořádného a koupil nám Plzeň. Prý ať tak nelitujem zkrácení výletu. A pak už jedem domů.

         Vlastně docela pěkný výlet až na ty následky.

 

Matoušek