TATRY - podzim 97 - Váha

Napsal Super User. Posted in Dynamo 42

Ve dnech 5. - 12.10.97 měl náš oddíl ,jak již bývá tradicí, zaplacenou Chatu pod Rysmi. A tak v sobotu ráno odjíždíme z Bystřice s Honzou Rudolfem do Tater.

         Jedeme sami dva perfektním vozem Škoda Octavia, další zájemce na tuto skvělou cestu jsem nesehnal, i když jsem se snažil. Honza mi projevil důvěru a pouští mě za volant. Jsem nadšen novým českým vozem, konstatuji, že to jede lépe než AVIA.

         Za tři hodiny jsme v pohodě na Štrbském plese. Tatry nás vítají zasněženými vrcholky, ale na to jsem již z předchozích podzimních výprav zvyklý. Po zasněženém chodníku dorážíme na Popradské Pleso. Honza je po 10 letech zase v Tatrách a tak se toho nemůže nabažit. Raději jdeme srazit trochu formu KAMZÍKEM a poradit se o dalším postupu na chatu. Kolem třetí konečně dorážíme na Chatu pod Rysmi, jsme první, ale mě to moc netěší a Viktora také ne. V sobotu už nikdo nepřišel.

         V neděli jdeme centrálním žlabem na Vysokou. Je to spíš zimní túra, ale je krásně a tak sněhu rychle ubývá. Slunce nám dodává skvělou náladu a krásně ukazuje celé Tatry. Večer nás na chatě čeká saniťák bez sanitky- Broněk z Broumova, tak jsme tři. V pondělí lezeme všichni tři na Volovce Štáflovku, už je bez sněhu, je jen trochu mokrá . A zase je krásně a tak to pěkně osychá. U večeře jsme pořád jen tři, nikdo další nedorazil na chatu a tak se zase přejídám, abych snědl všech 14 večeří, ale jde to. V úterý jdeme zase ve třech na Žabáka hranu. Dost fouká, ale je slunečno, takže panuje skvělá nálada, která vrcholí večer na chatě při setkání s Čubasem. Už jsme čtyři. Pěkně se nám to rozrůstá. Ve středu jde Honza Rudolf dolů, je to škoda, dobře jsme si rozuměli. Na chatu pak doráží Jirka Šťastný s Liborem, takže je nás celkem pět.

         Ve čtvrtek jde Čubas s Broňkem do Galerky a já s klukama na Dračí, kde pro déšť vzdáváme cestu a jdem na Vysokou. Déšť přestává a dělá se zase pěkně. Večer se pořád nemůžeme dočkat kluků z Galerky, v osm jim jdeme naproti do sedla Váhy. Jsme v šoku, čelovky se pohybují stěnou dolů. Plni nejistoty se vracíme na chatu a dáváme jim ještě čas. O půl dvanácté je Broňa na chatě i s vykloubeným Čubasem. Jsem rád, že jsme zase všichni pohromadě, i když máme raněného. Po půlnoci se začíná operace. Jsem jmenován druhým asistentem, naštěstí jsou na chatě samí odborníci, a tak po půl hodině je zase rameno zpět ve své jamce. Honzík si konečně oddechl, a poručil několik lahví šampaňského pro lékařský personál. Bylo co oslavovat. V pátek Broňa odjíždí domů, Honza má domácí léčení na chatě, a já s Jirkou a Liborem jdu zase lézt na Žabáka a Volovku.

         V sobotu plní zážitků opouštíme všichni chatu a vracíme se do rodné vlasti. Máme zase na co vzpomínat.

         Celou výpravu hodnotím kladně, jen   mě trošku mrzí, že mám pocit, že mi ubývá kamarádů, kteří jezdí na hory. Nebo to není jen pocit?

                                                                           Falcký