Před odletem na Everest

29. března jsem se potkal tady v Praze s Laďou Drdou. Důvod proč   zavítal do Prahy , je asi většině známý. Odlétal s expedicí na Everest.

         No a protože jsme měli trochu času do odletu, tak jsme si sedli venku před hospodu v Nových Vokovicích k pivu. Vychutnávali jsme skvělý Staropramen, který " Nad Tichou Šárkou " umí ošetřit, chválili teplé jarní sluníčko a klábosili.

         Přesto, že jsem něco věděl od Zdeňka Hrubého a Laďa měl spíš náladu filozofovat, padlo i pár otázek, z kterých jsem sestavil následující minirozhovor:

         Honza: Když jsem ještě vloni mluvil se Zdeňkem, tak jste měli honičku s penězma?

         Laďa: Shánění sponzorů byla hlavně Zdeňkova práce. On je taky otcem této expedice. Pod Everestem byl už jednou, před loni, ale to se jim nezadařilo.

         H: A jak jsi ty vyřešil finance? Za nějakých sto tisíc bys to těžko pořídil.

         L: Já jsm se naštěstí dohodl s Přerovským Zubrem. To mi pokrylo větší část nákladů.

         H: A zbytek?

         L: Posledního půl roku jsem v jednom kuse makal. Dokonce i včera odpoledne, když mě přijel navštívit Olda s Milanem do Bezuchova. To jsem zvědavý, jak to Matela zase podá.

         H: A co takhle nějaký příspěvek z oddílu?

         L: No, takový návrh na schůzi padl, ale nakonec to neprošlo...

         H: A co příprava? Kolo, běžky atd.?

         L: Moc jsem tomu tentokrát nedal, snad to rozchodím pod kopcem a tělo si vzpomene na minulé roky. Ono tě od určité výšky pořád bolí, ale už si to pamatuje z minulých let, proto je výhoda, když tam nejsi poprvé a nebo nemáš pauzu.

         H: Peníze jsi sehnal, s tréningem to bylo slabší a jak jsi zvládl zbytek příprav?

         L: No dalo se to. Hodně mi pomohl stejně jako loni Zdeněk Prokeš. Už se těším, jak spolu někam vyrazíme, až se vrátím.

         H: Co Jirka Šmíd, nebo Standa Šilhán? Jedou taky?

Jirka nejede a Standa chystá na příští rok Pákistán - K2

a Broad Peak. Dáme si ještě pivo. Ne?

        

a tak ještě přináším další dva půllitry a pro změnu probíráme oddíl, Bezuchovský sraz a výroční schůzi.

 

         L: Uděláme na podzim v Bezuchově sraz. Co říkáš?

         H: Jo, myslím že by bylo škoda s tím přestat. Klidně by jsme to mohli udělat, jak jsi říkal, že pokud nebude v oddíle zájem, tak se domluvit mezi sebou a oddíl z toho vypustit. Stejně to odskáčou jedni a ti samí lidé. No a pokud ušetříme za kapelu, jako loni a něco vyděláme, tak by jsme mohli založit nadaci na podporu horolezců v Bezuchovském oddíle, když to jinak nejde.

         H: Jak to leze Pavlovi?

         L: Celkem dobře. Teď je s Matesem a Falckým v Tatrách, myslím, že i velké hory mu začínají něco říkat.

         H: Vrátím se ještě k oddílu. Věršina lidí se věnuje pohodovce a nebo nedělá nic. Lezení je spíše nárazovou záležitostí několika málo lidí, jen snad Pavel leze soustavně a ty máš expedice. Prostě už je to spolek starých pánů. Nemyslíš, že kdyby bylo v oddíle páru mladých, že by se chtěli trhnout, jako vy kdysi z Přerova?

         L: Je to složitější otázka. Tenkrát byla trochu jiná doba, ale v něčem máš určitě pravdu. Dáme si ještě jedno?

         H: Už ne. Je půl čtvrtý, měli by jsme jet na letiště, ale sedí se tu dobře. Děláš nějaký rozdíl mezi touto a předchozími expedicemi?

         L: Ani ne. Já už svůj Everest mám, byla to moje první osmitisícovka. Teď tam jedu jako kuchař a bavič, to musí taky být. Nechal jsem si tam poslet dvacet konzerv, 5 litrů slivovice, vařešku a taky dvě krásné zástěry od Zubra. Bez té pohody dole v kempu to jde vždycky hůř.

 

         Přijíždíme na letiště. Většina z osmi členů expedice je již tady. Mezi bednami, batohy a taškami kmitá Zdeněk, který nás vítá se slovy: "Chybí nám 3.000 dolarů, jsme pěkně chudá expedice." Laďa se do předodletových příprav ani moc neplete. Odkudsi vytahuje štamprli slivovice a spíše se věnuje manželkám a příbuzným ostatních, kteří přijeli taky na letiště, než vlastnímu odletu. Přivážejí se další bedny, vč. 10 kartónů Zubra v plechu. Vážení zavazadel. Laďa zjišťuje, že mu zmizel vozík s báglem. Naštěstí jen k váze. "Máme za 80.000,- nadváhy!" oznamuje Zdeněk. "My s tím něco uděláme", oznamijí dva členové expedice a odcházejí, aby se za chvíli vrátili s tím, že to snad nebude tak hrozné.

         Postupně mizí batohy, bedny i Zubr a my s Laďou si dáváme ještě jednoho plechovýho.

         H: Kdy se vracíte?

         L: 1. nebo 9.6. To ti dám ještě vědět.

         H: Tak jo, ale určitě, ať to není jak vloni, kdy jsem lítal po letišti a zjišťoval, jestli náhodou nepřiletěl Mr. Drda z Londýna.

 

         Přichází Zdeněk: "Honzo ahoj, musím už jít." "Tak jo, ať se vám daří, Zdeňku," odpovídám a loučím se i s Laďou, který by evidentně ještě rád poseděl.

         Cestou z letiště se stavuji ještě na jedno. V hlavě si probírám náš rozhovor a taky se v duchu vracím k tomu všemu co předcházelo, než se Laďa dostal na svojí první osmitisícovku.

         Dopíjím pivo a ještě jednou přeju v duchu klukům, ať se jim daří.

         Sluníčko zapadá, začíná se ochlazovat, je čas jít domů...

 

P.S. Expedice byla úspěšná. Vrcholu dosáhli dva členové. Podrobnější zprávy snad příště.