Čína V

Napsal Super User. Posted in Dynamo 42

Opět jsem zase nahlédl do svého deníku z Číny. Zápis pokračuje 13.9.1992.

         Konečně nastal dlouho očekávaný den a my jsme se vydali na slibovaný výlet k ledovci. Ukecali jsme odjezd na 6 hodin ráno. Přistavena byla nová Toyota Land Cruiser (najeto jen 46 000 km). Jelo nás šest včetně řidiče. Po cestě do Yumen Dong Zhan jsme viděli převrácený náklaďák, řidič asi zaspal. Stopovali, ale náš řidič nezastavil. Pak jsme odbočili na prašnou cestu. K prvním horám to bylo snad 20 km rovné silnice. Den předtím byly hory v mracích a tak tam trochu sněžilo. Byl to pěkný pohled, ale jen ráno, odpoledne už sníh roztál. Po této prašné cestě jsme jeli 80 km. Projížděli jsme dva hřebeny. Cesta pěkně šplhala serpentinami do sedel. V prvním jsme zastavili na čuranou a něco jsme vyfotili.

         Pak se projelo údolí. Cesta sledovala další z vyschlých toků. Sem tam byly kolem cesty stany pastevců, někdy i hliněný domek. Hory byly pěkné. V jednom místě kutali černé uhlí, dokonce tam byla i štola. Při odbočení do údolí k ledovci si řidič asi 500 m zajel. Nakonec jsme úspěšně zastavili kus od pěšiny, která vedla k ledovci. Převlékl jsem se, oblékl si fukýráky, čelenku, něco z batohu vyházel a nechal v autě a vyrazili jsme v 9:45. Auto nás vyvezlo do výšky 3600 m (údajně). Bouda u ledovce je prý ve výšce 4250 m. Já jsem tam dorazil asi v 11:05, kolega Vašica v 11:15.

         Dále jsme vyrazili asi v 11:40. Zbytečné věci jsme nechali v přístřešku. Šli jsme chvíli po boční moréně ledovce asi 15 minut. Pak jsme si obuli mačky, které jsme si nechali udělat ve fabrice z 1,5 mm plechu. Hroty se hned začaly ohýbat a mačky padat z bot. Vašica je za chvíli zahodil. Já jsem si z jedné udělal nesmek a druhá se mi ohnula tak, že na botě držela. Hroty byly samozřejmě všechny ohnuté.

         Přešli jsme ledové pole napříč zprava doleva a protože mačky stály za prd, rozhodl jsem se, že se pokusím vylézt na kopec nalevo od ledovce. Hlavní vrchol oblasti jsme nemohli dobýt, protože byl celý zaledněný.

         V jednom místě, už kousek od stěny, byl ledovec mokrý, tekla tam po něm voda (při zpáteční cestě už v tomto místě padaly malé lavinky mokrého firnu s vodou). Nakonec jsem se dostal přes potok, byl tam sněhový most. Nechal jsem dole mačky a lano a vydal se nahoru. Bylo to hrozné. Celý svah byl ze šotoliny velikosti makadamu. Hrozně blbě se po tom šlo. Vždy jsem se snažil chodit přes velké balvany, ale sem tam to ukouzlo a tak jsem sprostě nadával. S dechem to šlo dobře zhruba k přístřešku. Pak už byla poznat výška. Pod svah to bylo povlovné, ale pak to začalo stoupat. Vždy po deseti krocích (zhruba) jsem se musel vydýchat. Nepamatuji se přesně, ale asi jsem do kopce vyrazil o půl jedné.

         Postupně jsem se začal tlačit na hranu, kde to místy šlo. Občas tam přesahoval led ze severní strany a tak jsem ho musel obcházet. Sil postupně ubývalo a času taky. Rozhodl jsem se, že půjdu nahoru do 15:00 a pak se otočím. Dostal jsem se dost vysoko, protože jsem viděl přes protější svah. Odhaduji výšku tak na 5100 m podle nejvyšší hory (později jsem musel výšku korigovat podle mapy na asi 4800 m, protože jsme byly o jedno údolí před, než jsme původně mysleli). K vrcholu to bylo snad 70 výškových metrů, ale čas byl neúprosný. Taky jsem toho měl dost. Sem tam se mi zatočila hlava, ale nebylo to hrozné. Jen nohy byly slabé.

         Pod vrcholem foukal vítr se sněhem a bylo docela zima. Lezl jsem v pletených čínských pracovních prsťácích a měl jsem je mokré. Necítil jsem pořádně prsty a tak jsem si dal moje kožené palčáky. Hned to bylo lepší.

         Udělal jsem pár fotek a otočil se nazpátek. Vašica byl snad o 300 m pode mnou. Chtěli jsme teplotou bodu varu vody odhadnout výšku kopce, ale on měl teploměr a já vodu a svíčky. Tak z toho nebylo nic. Párkrát jsem na té šotolině nebezpečně upadl, ale obešlo se to bez zranění. Nakonec jsem se po ní vozil na botách jako po sněhu. Přesto mám na fukýrákách roztržený jen šev a všechno hnědé, včetně slipů. Někdy to skluzem nešlo a to se mi nožičky pletly jedna přes druhou.

         Nakonec jsem úspěšně slezl až k ledovci. Asi 50 m nad mým místem byla ukotvená nějaká dřevěná tyč a tak to bylo dobré na nasměrování. Mezitím na ledovci už tekla voda a lavinky tekly místem, kde jsem slézal z ledovce. Sbalil jsem lano (mimochodem stavební, ale umělohmotné), půlku jedné mačky (druhou jsme zahodil), chtěl jsem tam nechat i ruční bodec, ale nakonec jsem ho vzal a dobře jsem udělal. Kousek níž byl sněhový most přes potok. Přelezl jsem ho, v jedné ruce mačku, ve druhé bodec, jsem se vysoukal na ledovec. Po pár krocích byl naštěstí tak mokrý a měkký, že se dala pohoda zakopnout.

         Přešel jsem ledovec, zahodil zbytek mačky a přišla na mě krize. Cítil jsem se jako opilý po 7 pivech. Nohy se mi motali a nebylo mi dvakrát dobře. Cesta od ledovce po moréně do budky byla pro mě nejhorší. Do budky jsem se dostal asi v 16:10. Pořád jsem byl jako opilý. Vašica se na mě vykašlal a nepočkal na mě. Bouda je veliká asi 2x3 m, má betonová sedátka a je dělená na dvě části. Jedna má střechu částečně, druhá ji má celou. Tam jsem se ale nepodíval, protože mně nebylo dvakrát nejlíp. Sedátka tam jsou asi taky (něco jsem zahlédl) a tak nevím, zda se tam dá postavit stan, (tuto poznámku tam mám proto, jelikož jsme chtěli s Vencou Koutným později po nájezdu fanbriky tady strávit tak jeden týden, ale to se bohužel nepovedlo).

         Napil jsem se a asi po 10 minutách vyrazil dolů. Vašica tvrdil, že to dolů ušel za 1:20 (už tam totiž jednou byl), ale já to stihl za 50 minut. Dohnal jsem ho a hned ho sprdl. Po příchodu k autu jsme nasedli a hned odjeli. Napil jsem se čínské minerálky bez bublinek a udělalo se mně blbě od žaludku jako po draku. Naštěstí jsem to zvládl.

         Cesta zpět proběhla bez problémů. Z většiny nižších kopců sníh stál. Vašicu po cestě hrozně bolela hlava, asi následek výšky.

         Najeli jsme asi 330 km.