DO PŘÍRODY S BULDOZEREM ANEB BETON STORY

Napsal Super User. Posted in Dynamo 42

Jdu si tůdle lesem, pro křik ptáků neslyším vlastního slova a dumám o tom, proč zrovna já musím žít na planetě, kde jak se zdá, je hlavním smyslem života všech tvorů dělat co největší kravál.

A zrovna ve chvíli, kdy začínám závidět důchodcům jejich hluchotu, vyřítí se v protisměru jeden ze zástupců předhusitské generace. Mlátí okolo sebe francouzskou holí, má takový ten vševědoucí pohled starých lidí, v chlebníku jistě víc pilulek než svačiny, a i když vlastně nemá důvod, je vysmátej na celej svět. Když pelášil okolo mne, tak odpověděl na pozdrav a nechal se slyšet :" Ti ptáčci ale pěkně zpívají"- a na to zmizel za nějakou vochomůrkou. Inu člověk z města, ti mají vždycky zvrhlý vkus. Nechápu proč vlastně chodí do lesa, proč raději nezůstane doma v paneláku a nepustí si televizor. Třeba z šestého patra, to je jistě také dobrá zábava. Kráčím dál rozhořčen úslovím " Jdu do ticha přírody". Znáš jak to chodí v lese na jaře, všechno roste jak praštěný, každý by se jenom rozmnožoval a že se nemůžou dohodnout kdy a kde to udělají, tak se domlouvají patřičně nahlas. No a když do toho ještě řve potok, tak člověk musí uznat, že vlakové nádraží v Bohumíně je tiché místo vhodné k relaxaci. Ovšem měšťák prohlásí, že krásně zpívají ptáčci a potůček zurčí. Dost podobné je to také s vysoce ceněnou "vůní lesa", na kterou Pražáci po dovolené dlouho vzpomínají a povídají o ni přátelům. A přitom opravdu není proč se kochat. Hlavním zdrojem tohoto zápachu je totiž rozklad a hniloba odumřelých částí všeho co okolo tebe právě chcíplo. Dále cítíš pryskyřici, kterou roní poranění stromečci. Mezi tím se všude povalují výkaly. A vůně květů neslouží k jinému účelu než, aby přilákala roje dotěrného a nezřídka i bodavého hmyzu.

         Inu lidé dokáží všechno překroutit tak, aby to bylo libé jejich smyslům. Tak například : Posledních několik málo desítek let řádí po světě moderně zmrzačený pojem "ekologie" a spolu s ním ruku   v ruce jdoucí "ochrana přírody". Pokud si to dobře pamatuji ze školy, tak ekologie je věda zabývající se vzájemnými vztahy mezi žijícími soustavami a jejich okolím. Jinými slovy lidstvo je až příliš ješitné na to, aby si přiznalo, že přes všechen pokrok nerozumí základním zákonům týdle planety. A tak si vynalezlo a upravilo nauku, která mu tyto vztahy někdy né zrovna trefně zjednodušuje, nebo naopak dělá složitější než ve skutečnosti jsou. Tak aby byly pochopeny a zpřístupněny našemu prudce inteligentnímu egu. Poslední dobou ve mě narůstá pocit, že člověčenstvo díky své obrovské kolektivní stupiditě a ve svém patologickém nadšení pro vše moderní, rychlé a pestrobarevné kapánek zapomíná, že skutečnost není to co jsme doposud objevili, a i ty poslední výkřiky vědy jsou na hony vzdálené opravdovému stavu věcí. A tak se stane, že nauky přímo nesouvisející s vyděláváním peněz (peníze také kdysi sloužily pouze jako prostředek k dosažení cílů, zatímco dnes jsou spíše cílem., kterému se obětují všechny hodnoty posunuté na pozici prostředků : čas, děti, lásku apod.) stagnují a začnou prorážet na povrch až dnes, kdy se zjistilo, že se na nich dá vlastně také vydělat. A to je příklad ekologie. Ekologové rozumí dnes přírodě asi jako lékaři zdraví. A je s podivem, kolik lidí se dokáže vyléčit i přes veškerou péči doktorů. Stejně tak je úžasné, jak úspěšně   dokáže příroda odolávat snahám ekologů. Zvláštní je na tom také to, že jak lékařům tak ekologům my dav plebejů bezmezně důvěřujeme. Dříve než budu dále pokračovat v tomto senzačním pojednání, musím pro lepší pochopení věci upřesnit několik pojmů. Předně "ekology" nemyslím pouze ty legrační lidičky vrhající se pod kopyta dostihových koní a nebo tahající kytovce za ocas zpátky do moře. Mám na zřeteli také ty pány, kteří se pokoušejí ovládat počasí, obracejí toky řek, míchají chromozomy a tvrdí, že člověk je vrcholem živočišného řetězce, který býval svého času uzavřený.

         Ostře se bráním nařčení z cynismu nebo snad ze zlehčování tématu. Hluboce si vážím lidí, kteří pracují   na ochraně přírody a hlavně těch, kteří si v zápalu boje najdou také chvilku na její poznávání. Ale věci   se bohužel mají tak, že tento obor lidské   činnosti je zatím příliš mladý na to, aby zachránil kůži nynějšímu lidstvu ze dne na den. Ale nevadí. Počátek tu je a to je to hlavní. Teď je otázkou, zda mají lidé ještě dost času na úspěšný rozvoj tohoto oboru, který má za úkol ochránit nás před   námi samotnými. A ještě jedno upřesnění. Pokud se člověk jenom trošku kouká okolo sebe, tak začne postupně objevovat dnes již do očí bijící fakt, že ekologie, války, hlad, sociální chladnost, surovinové problémy a podobné záležitosti jsou sice jistě velmi   závažnými věcmi, ale bohužel nejsou problémem, ale pouze projevem a důsledkem mnohem většího problému, o kterém je v této civilizaci zatím zakázáno hovořit, a který je kapku silnějším kafíčkem, než které většina moderních lidiček uměle vyživovaných a zaměstnávaných vedlejšími problémy dodávanými pod nos sdělovacími prostředky dokáže unést.

         Faktem je, že se věci přece jenom kapánek pohnuly dopředu. Je jistě okouzlující ukázněnost občanů, kteří třídí odpad do různobarevných kontejnerů, budují krmítka pro ptáčky, neplivou na ulici, drtí hliníkové plechovky na placičky a za peníze, utržené ve sběrně surovin, nakupují pytlíky na psí hovínky. Stejně užitečné pro ekologickou morálku je pomyšlení, že se odpad skládky a z výfuků aut, díky katalyzátorům, odcházejí snad   již jen voňavé páry. Přesto všechno nějak nevím jestli neprojevujeme pro záchranu životů našich dětí, od kterých máme vypůjčenou tuto planetu, dost málo elánu k práci.

         Je téměř směšné, nikoliv však zábavné, pozorovat dojemnou snahu člověka pokoušejícího se velkoryse, do očí slzy ženoucími akcemi, pomáhat přírodě přežívat v naší nadvládě. Lidstvo se při tomto divadle ovšem pořád drží poněkud na hlavu postaveného scénáře. Samo sebe se urputně přesvědčuje o tom, že příroda je   pod něčí nadvládou a potřebuje něčí pomoc. Kdyby tato matka nás všech byla majitelkou hlavy, jistě by to s ní nedobře dopadlo, poněvadž by byla nucena stále nad námi lidmi tou hlavou kroutit natolik usilovně, že by o ní časem nadobro přišla, protože by si jí ukroutila.

         Jak se známo z historie, život na naší planetce už párkrát za dobu své dlouhé existence překonal docela úspěšně již povícero svou radioaktivitou a sírou v ovzduší, která je   švandou proti druhohorní atmosféřem zahuštěné popílkem a oxidy snad všech značek natolik, že by bylo opravdu vzácným úkazem, když sem tam z oblohy prosvitlo slunce. Byly to tehdy poměry jistě nelidské, ale to je všechno. Ošem díky tomu, že příroda tehdy neznala ( a nezná dodnes ) základy naší "ekologie", nedošlo jí, že má vlastně vyhynout, a tak se přizpůsobila. Každé takové přizpůsobení pravda škaredě odskákalo několik živočišných, rostliných nebo možná i jiných druhů. Tak to ovšem v životě chodí   a není na tom nic pozoruhodného ani zarážejícího. Trošku jiný názor na tuto skutečnost mají snad pouze adepti na seznam vyhynulých   druhů. Ale stejně jako není nic bez počátku, není nic bez konce.

         Pokud zahradník škube na záhonu plevel, který je v tom více méně zcela nevinně, nepřipadá našinci, že by se dělo něco nekalého. Tato situace nás začíná znervózňovat teprve tehdy, když se lidstvo posune z role zahradníka do postavení plevele. Neuklidní ho ani konstatování, že se do této situace dostalo naprosto dobrovolně a vlastním   ne zrovna malým úsilím. Bodlák prostě na záhon nepatří. A v případě že by se ho zahradníkovi zželelo, dopustil by se tím sice krásného gesta, ale také chyby osudové, pro životy všech ostatních rostlinek tohoto společenství. Toto přirovnání jistě není zdaleka přesné, ale přesto by se v něm dlao pokračovat, to však nechám na Tobě.

Takže shrnuto :

Dobré zprávy :

- přírodě jako principu se neděje nic, čím by byla ohrožena

- člověk je na řadě pouze díky vlastnímu úsilí a jeho skupinová tupost může být vlastně vyhynutím uspokojena

- tím, že lidstvo bude zlikvidováno, co by dobrovolný škůdce, bude učiněno zadost spravedlnosti života

- na rozdíl od blbouna nejapného, který svůj odchod z tohoto světa nijak ovlivnit nemohl, lidstvo jako sebevrah má pořád ještě možnost záchrany (i když celkem mizivou)

Špatné zprávy :

- spolu s námi odejde a již odešla spousta nevinných druhů

- připravujeme planetu a život na ní o čas ( ostatně toho má ještě dost a dost)

- i po tom, co tu již nebude jediného človíčka, nepřestane příroda dělat kravál. I když ho asi nebudou způsobovat ptáci a nebudou přitom sedět na stromech. To všechno si nejspíš odneseme do hrobu

         A proto hurá ! Pojďme vstříc zítřkům. Čím rychlejšími auty, krásnějšími převleky, rafinovanějšími rozkošemi, čím lepší budou léky, bydlení, jídlo, o co častěji se bude střídat vláda, politikové, partneři, čím promyšlenější budou hesla a transparenty východu a naprosto stejný účel plnící výkladní   skříně a reklamy západu, o co víc času se necháme polidšťovat a normalizovat televizorem, o co víc budeme spěchat, o to dříve bude všechno za námi a život půjde dál.

 

P.S. : Člověku důvěřivému

Tento článek není televizním pořadem, takže neslouží k vsugerování nějaké pochybné pravdy, vyvolání jakékoliv nálady ani neřeší problém za Tebe k obrazu svému. Naopak čím více budeš mít námitek, a čím více budeš nad věcí uvažovat, tím lépe pro Tebe, pro mne i naši planetu.

                                                                  Jiří   Kasperlík