Čína IV

Napsal Super User. Posted in Dynamo 41

Po Matesově žádosti jsem zase nahlédl do svého deníku z Číny. Zápis pokračuje 3.8.1992.

              Opět jsem absolvoval perfektní výlet. Kamarád Vašica navrhl, že pojedeme opět na stejné místo do hor na obzoru a tentokráte se pokusíme chytit stopa. Pokud dojedeme k prvním bílým kopcům, zůstaneme tam. Tentokrát jsem jel na horském kole já, Vašica měl půjčené kolo z fabriky. Večer před jsem provedl opravu, utáhl jsem řidítka a spravil přední brzdu. Vašica se na kontrolu kola vybodl a ráno zjistil, že má nízko sedlo a nejde to bez druhých kleští utáhnout. Nakonec to utáhl v Diwopu na železničním přejezdu, kde prováděli opravu asi kvůli návštěvě provinciálního ministra financí. Po cestě "pouštňačkou" se nic nedělo, žádné auto nejelo a tak jsme na kolech dojeli až k Bílým horám. Tady asi Vašica píchl kolo, protože mu pořád ucházelo. Zrovna tudy jelo prázdné auto. Dohadovali jsme se, jestli budeme stopovat nebo ne. Než jsme se dohodli, auto bylo samozřejmě pryč. Po stu metrech auto zastavilo a šofér něco spravoval, asi mu tekl chladič. Došli jsme k němu a "ptali" jsme se řidiče posunkovou řečí, jestli by nás nevzal dál. Ukazoval, že má poruchu, ale zrovna jel další náklaďák a ukázal na něj, ať s ním jedeme. Tak jsme jej stopli, chvíli trvalo, než řidič pochopil, co chceme. Jeli prázdní pro uhlí. Hodili jsme kola na korbu a sami tam vylezli. Byla to příjemná jízda. Vítr nás pěkně ochlazoval. Chvíli jsme jeli nám už známou krajinou, kolem jeskyněk a pak po 23 km od Diwopu už bylo vše nové. Údolí bylo podle patníků široké asi 12 km a pak se cesta vnořila do hor. Při cestě tam se nezdálo, že cesta tak stoupá. Ale mohli jsme odhadem vystoupat asi 200 m. Pak jsme o půl dvanácté zastavili. Nevěděli jsme, co se děje, ale řidiči si udělali přestávku. Dali nám meloun a jabka. Nabízeli i housky, ale ty jsme odmítli. Vyfotil jsem si je i s autem a údolím. Kousek od nás se pásli tři asi polodivocí velbloudi. Asi po 15 minutách jsme pokračovali. Po chvíli jsme se napojovali na asfaltku asi z Yumenu. Ta ale bohužel po 20 m končila. Dál jsme jeli korytem řeky, ale už to nebyly jemné kamínky, ale pěkně ostrý štěrk. Byli jsme už totiž mezi horami. Cesta pořád stoupala a před námi byl první hřeben před "Lomničákem". Cesta asi po 5 km odbočovala doprava a tak jsme vystoupili.

            O 12 h jsme se pustili každý do půlky melounu. Já jsem ho dlabal nožem. Chvíli to trvalo, než jsme meloun snědli, doslova jsme se přežrali. Vašicu pak meloun tlačil v břichu. Dali jsme se do spravování kola. Duše ucházela u ventilku. Vašica to zalepil. Pak jsme se snažili kolo vycentrovat. Asi jak jsme se snažili nasadit plášť na kolo, tak se povolil konus na osce a kolo "lítalo". Tak jsme zase sundali a říkal jsem mu, atˇ konus dotáhne jen rukou. Protože je starší, tak si myslel, že je i nejchytřejší. Dorval to hasákem, kolo se pak netočilo a nešlo ani povolit. Musel zastavit auto a půjčit si kleště. Po konečné opravě jsme vyrazili na kopce. Kola jsme schovali asi 50 m od cesty do malé prolákliny, nechali tam nepotřebné věci a vyrazili.

            Vašica byl pomalý, musel jsem na něj několikrát čekat. Vybral jsem nepřímou cestu k vrcholu, na hřeben vedl takový "travnatý" svah a na ten jsme zamířili. Chvíli jsme přeskakovali vyschlá koryta a pak už stoupali vzhůru. Tráva byla tvrdá a tuhá, keříky samé trní. Z dálky na nás štěkal nějaký černý pes. Všude byly bobky od koz či ovcí. A tak po kozích chodníčcích jsme se za chvíli vyškrábali na boční hřeben a po něm jsme chtěli jít dál na vrchol. Do cesty se nám však postavil skalnatý vršek. Doprava vedla kozí cestička, ale ta vedla jen nad srázy. Tak jsme museli podejít vrcholek zleva. Nebylo to zrovna příjemné. Skála byla silně zvětralá, barvu měla červenou. Šel jsem moc doleva a v jednom okamžiku jsem měl namále. Pod rukou se mi urval kus kamene, ale ustál jsem to. Pak jsem měl chvíli naboouraný morál a   Vašica mě předběhl. Vybral si o něco lepší cestu. Vylezl jsem na takový boční hřebínek (byl to převis). Šelů jsem po něm doprava a napojil se na Vašicův variant. Dále cesta pokračovala ošemetným traverzem nad úzkým komínem. Po traverzu šotolinou jsme se už dostali do lepšího terému. Pak už to docela šlo. Sem tam se muselo přelézat nějaké skalnaté místo, nebo slézat do sedýlka, ale to už šlo. Vašica čím dál víc zaostával. Už toho začínal mít dost. Já jsem ale chtěl mít vrchol. Dál už byly jen strmé trávy, ale pustilo to bez problémů. V jednom místě vedla dolů strž a tou chtěl Vašica jít dolů. Já jsem kategoricky řekl, že tudy nejdu, že půjdu nazpět po travnatém pásu co vedl od vrcholu. Začínal jsem taky trochu pociťovat únavu, ale pořád to ještě nebylo kritické. Navedl jsem Vašicu na traverz do sestupu. Na vrchol jsem dolezl těsně o půl čtvrté.

            Na druhé straně kopce byl uhelný důl. Myslel jsem, že to je ten, kam jelo nákladní auto, co nás svezlo. Později jsem zjistil, že ten byl o hezkýchpár kilometrů dál. Lomničák byl ještě pěkně daleko - vzdušnou čaroou možná 20 km. Ani jsem neměl čas si ho prohlédnout, protože byl čas na návrat. Udělal jsem několik vrcholových záběrů a otočil jsem se na cestu zpět. Odhaduji kopec tak na 2500 až 2800 m. Kousek jsem šel po hřebeni a pak jsem traverzy sestupoval dolů. Za chvíli jsem dohnal Vašicu. Sestupovali jsme roklí vymletou vodou. Mělo to aspoň výhodu, že skála byla pevná. Sem tam nějaké místo bylo za 3. Musel jsem obcházet dva prahy, jeden byla asi 15 m vysoký, druhý asi tak 7. V několika místech byla dokonce troška vody a tak jsem si umyl aspoň ruce, protože voda byla zelená od řas. Zbyňovi jsem tu naškrábal nějaké mechy. Rokle měla krásnou růžovou barvu

            Dolů jsme došli kolem půl páté. Něco málo jsme pojedli zeleniny a rozhodli se při tom stopovat. Jedno auto nás odmítlo vzít, protože bylo přetíženo. V pět hodin jsme vyrazili domů. Teprve teď jsme viděli, jaký má cesta spád. Celých 5 km až po asfaltku jsme nemuseli šlapat. Museli jsme ale brzdit, abychom si neprorazili plášť a duši. Cesta údolím klesá asi do 2/3 jeho šířky, To už jsme ale stopli náklaďák, který jel do Diwopu. Chtěli jsme ovazovat kola na korbě s uhlím, ale řidič (naštěstí jel sám) ukazoval, že to není potřeba a měl pravdu. Kola se ani nehnula. A tak jsme se dál jen vezli. Barevné hory vypadaly velice pěkně a barevně. Předjeli jsme také auto, co nás nechtělo vzít. Stopa jsme chytli v 17.30 a v 18,20 jsme byli v Diwopu. Dali jsme řidiči 5 juanů na pivo a zamířili k domovu.

            Takové uvítání sjme ještě nezažili. Na každém kilometru stál policajt až k našemu městu 404. Čekali ministra. Za bránou města jsme museli zahnout na prašnou cestu, která vedla k městskému rezervoáru vody a pak hurá do hotelu. Tam už bylo taky plno pilicajtů. Všichni byli vyšňoření a s cedulkami, my špinaví a bez cedulek. Ministr přijel asi v 19,15, pozoroval jsem to z okna

 

25.8.1992      Na trhu se objevil nějaký prodejce klasické čínské medicíny. Měl tam různé kosti, lebky, choroše, vyschlého ježka. hady i pařát z tygra. Chtěl jsem si ho druhý den vyfotit, ale už tam bohužel nebyl.

 

6.9.1992        Dnes jsem jel na výlet sám, Vašica byl nemocný. Proto se zase odložil výlet na ledovec. Večer jsem napumpoval kola, protože byla prázdná. Rozhodl jsem se, že se pojedu podívat na "ruiny Budha templu" jak doporučoval Kgovšek. Nechal jsem si vysvětlit, kde to je a druhý den b 8.15 jsem vyrazil. Bylo zima a tak jsem jel v teplácích a bundě. Celý den svítilo sice slunce, ale teplo bylo až kolem 11.00 h. Jel jsem jsem po nové asfaltce na Yumen. Za 404 jsem předjel stojící kolonu vojáků, která mě za chvíli dojela a předjela za obrovského smradu a kouře z výfuků. Asi bylo nějaké cvičení.

            Cesta byla fádní až do doby,než se z údolí začaly vynořovat hory - nepočítaje Čilian Šan, který je vidět neustále. Z těchto hor vidíme z fabriky jen vršky, takže to vypadá jen jako zvlněná poušť.Jejich výška nad terénem je odhadem 100 - 200m. Pak cesta vedla na výškový předěl. Z něho se už sjíždělo do zeleného údolí před Yumenem. Rozhodl jsem se, že vyjedu na vršek předělu, který byl mimo silnici. Až nahoru jsem na kole nevyjel, musel jsem tlačit. Byl z něho výhled směrem k "Lomničáku", na "Arizonu", Barevné hory" atd. Na vršku byl dokonce mužik. (Teprve mnohem později jsem zjistil, že jsem byl na místě místního hřbitova) Vyfotil jsem si ho. Pak na mě přišla těžká chvilka, Pod vrškem byly nějaké mohylky a tak jsem k nim slezl a ulevil si. Výsledek jsem pečlivě ukryl a dobře jsem udělal, protože to byl hřbitov.

            Pak už jsem sjížděl dolů, do zeleného údolí. Asi po 2 až 3 km vedla vlevo nějaká prašná cesta směrem k zeleni. Zanedlouho se objevily první příbytky. Všichni na mě civěli jako na zjevení. Pak jsem přejel místní "veletok", který přinášel vodu z hor. Asi po 1 km byla už křižovatka na Yumen a zde jsem odbočil doprava.

            V Diwopu je milník 3069 km a u křižovatky 3053 km, takžo to dělá 16 km. Pak jsem řeku přejížděl ještě jednou ( podle mapy by to měl být nějaký přítok), ale moc vody v ní neteklo. U prvního políčka kukuřice za vodou řádili velbloudi, už se na ně hnal nějaký chlap. Těžko říct, zda to byl majitel velbloudů nebo políčka. Pak jsem projížděl městečkem Chijimpu (čižimpu). Po 8 km od křižovatky, už za městem, cesta odbočovala doprava a já jsem se začal dívat po poznávacích znameních, což byl kopec, vysoké stromy za lesíkem a věžovitá stavba. Všiml jsem si věže hned, kopec nepočítám, protože ten byl vidět dlouho předtím. Musel jsem se kousek vrátit do zatáčky a odbočit doprava po prašné cestě pod kopcem. Jel jsem asi 1 km očekávaje nějaké pěkné ruiny, ale místo toho tam byly jen nějaké otvory ve svahu a pár zdí, podobné jako v "Barevných horách". Pro jistotu jsem zajel za kopec, jestli tam něco není, ale nebylo.

            Vrátil jsem se a šel vyfotit věž. Vypadala jako kontrolní stanoviště nějaké staré čínské dynastie. Fotil jsem ji trochu z nadhledu, aby tam bylo údolí. Vrátil jsem se nazpět, zamkl kolo a šel na vrchol, kde byla vidět triangulační věž. Výška snad 100 - 150 m. Kopec byl pískovcovo- slepencovo-hliněný. Šel jsem nahoru po jednom "žebru". Všiml jsem si, že na druhé straně ve "žlabu" je nějaký umělý otvor a naplánoval si, že se tamtudy budu vracet. Na vrcholu žebra byl podobný otvor, ale vyklubalo se z toho staré betonové kulometné hnízdo. Muselo se odtamtud pěkně střílet do kraje.

            Na vrcholu kopce jsem "poobědval", protože bylo 12 hodin. Něco jsem pofotil a udělal pokus se samospouští. Za kopcem bylo nějaké umělé jezero. Hory, které vidím z okna fabriky jsou   ještě asi o 20 km dál. Cesta dělá asi kolem takový oblouk.

            Po krátkém odpočinku jsem šel prozkoumat ten otvor. Byl to vstup do nějakého systému chodeb. Neměl jsem ale baterku a odvahu tam lézt potmě. O několik metrů níže byl zřejmě zase východ. Téměř dole vlevo ve svahu byly další otvory. Samozřejmě jsem do nich nahlédl, ale to bylo vše. Vyšplhal jsem nahoru a tam byly ty ruiny, co jsem viděl z cesty. Bylo to pár místnůstek. Jen jedna vypadala jako svatyně. Rozměry asi 3x5 m a na výšku asi 3 m. Bylo tam taky něco jako oltář. Následně jsem slezl o něco níže a tam byly zase nějaké otvory. Jeden vedl dolů a bylo tam vidět. šel jsem po schodech dolů. Po stranách bylo několik odboček. ¨Zespodu vanul ale vítr, takže tam musel být i východ. Chodba dole zahýbala doleva v pravém úhlu a byl tam vidět východ. V půlce chodby byla uprostřed díra dolů, tu jsem raději obešel. Vyšel jsem v místě, kudy jsem lezl před chvílí nahoru.

            Prošel jsem až pod věž a ke kolu. Nikdo ho neukradl. Popojel jsem kousek a rozhodl se, že si přeci jenom tyto ruiny vyfotím, když jsem kvůli nim přijel. Zpět jsem šel k cestě kolem čínského "átriáku", když v tom se na mě vyloudal pes (nějaký kříženec vlčáka s něčím).   Obešel jsem ho raději uctivým obloukem.. Nevím jak měl dlouhý řetěz

            Po silnici jsem se vracel po stejné trase. Jediné, co mě smolilo bylo to, že od těch hrobů se mi na řetěze přestal ohýbat jeden článek   a přehazovačka pořád přeskakovala. Nedalo se ale nic dělat.

            Protože bylo málo hodin, rozhodl jsem se, že odbočím na tu prašnou cestu, které jsem si všiml při cestě tam. po 1,5 km jsem se přiblížil jak k řece, tak k červeným kopcům. Cesta pak zahýbala doleva. Asi po 3 km se objevila po levé straně vcelku pěkná hora s kamenným vrcholem a tak jsem se rozhodl, že ji zdolám.

            Zamkl jsem kolo u lesíka asi šesti stromů a vydal se do sedla, ze kterého jsem chtěl učinit výstup. Cestu mi přehradilo stádečko ovcí a starý děda ve slamáku, co je pásl. Něco na mě brblal, ale moc jsme si   nerozuměli. Chtěl jsem si ho vyfotit. Kýval sice hlavou, ale ovce byly přednější, protože lezly někam. kam nechtěl. . Nevím co žraly, když tam na jednom metru čtverečním byly asi tak dva keříky velikosti borůvek.

            Na vrcholu jsem byl ve 2 hodiny. Skála na vrcholu byla pevná, vypadalo to jako žula nebo pevný červený pískovec. Jedno místo bylo tak za 2. Nahoře jsem snědl sladký suchar tzv. mooncake s čajem a něco vyfotil. Řeka pokračovala dál a byl tam dokonce betonový obloukový most. Za mostem byla nějaká osada jako "středisková" obec.

            Z vrcholu jsem uviděl, že se nemusím vracet, ale vtipně jsem tak objel stoupání hlavní silnice do sedla. Z kopce jsem pozoroval dědu, ten stačil ovce obehnat dokola kopce - čipera. Kopec jsem úspěšně objel po silnici. Dostal jsem se na cestu vedoucí k asfaltce. Asi v polovině vzdálenosti (1 km) jsem uviděl po pravé straně kopec, z čela zcela uříznutý. Vypadalo to jako čelo chrámu, který je ve skále. Odbočil jsem, ale za chvíli jsem musel vyjet z kolejí, protože se kola bořila. Lepší to bylo po poušti. Byl to lom na kamení. Zrovna tam tři číňani vybírali kamení. Jeden z nich kameny vysekával ze skály. Dělal málem pod převisem. Divím se, že to na něj nespadlo.

            Pak jsem se opět po menších potížích s pískem i s kolem dostal na asfaltku. Všiml jsem si ještě, že kousek dál cca 5 km vede nějaká prašná cesta přes hřeben směrem k nám (odhad). Možná že někdy to prozkoumám. Cesta jinak proběhla až do 404 bez problémů (kromě řetězu, otlučeného zadku a bolavých kolen). Hned jsem zajel s kolem k opraváři a ten za 2 juany řetěz umyl benzinem a namazal. Není to ještě ideální, ale aspoň přehazovačka nepřeskakuje. Celkem jsem ujel podle mě asi 70 km, podle Kogouška 100 km.

 

pokračování příště                                                                                                  -šf-